Otce odvedla StB, už ho nikdy neviděli. Syn u soudů bojuje za jeho čest

Albert Foldyna ze Zlína se už několik let marně snaží před soudy očistit jméno svého otce, který zemřel v roce 1951 za nejasných okolností ve věznici v Uherském Hradišti. Nyní mu dal novou naději Ústavní soud. Podle verdiktu bylo předchozími rozsudky porušeno právo na spravedlivý proces.

Komunistická věznice v Uherském Hradišti při nedávném dni otevřených dveří. | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Je březen roku 1951 a před Velkým kinem ve Zlíně postávají dva chlapci. Čekají tady na svého otce. Když Albert Foldyna starší dorazil, šel s nimi na nedaleký úřad a pak odcestoval do Prahy. „Bylo to divné, protože měl dovolenou. Tehdy jsme ho viděli naposledy živého,“ vzpomíná dnes Albert Foldyna mladší.

Věznice Uherské Hradiště v letech 1949 - 1954

• 16 lidí bylo popraveno
• 11 lidí bylo umučeno
• 2 lidé byli zastřeleni

Zdroj: Iniciativa za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti

Pozn. Případ Alberta Foldyny s řadou nejasností ukazuje, že čísla nemusí být konečná.

Jeho otec skončil v komunistické věznici v Uherském Hradišti, kde zemřel dva měsíce poté v květnu 1951. Podle StB šlo o sebevraždu.

Porušené právo na spravedlivý proces

Foldyna mladší, jemuž je dnes 78 let, dostal v úterý u Ústavního soudu novou naději a může dál bojovat o očištění jména svého otce.

Ani po tak dlouhé době není jasné, z jakého trestného činu Státní bezpečnost Foldynu podezírala. Neexistuje žádný záznam o obvinění, obžalobě nebo trestu. Jméno tohoto muže dokonce nefiguruje ani v seznamech vězňů, kteří v hradišťské věznici zemřeli.

K dispozici jsou jen svazky StB, podle kterých Foldynu vyslýchali kvůli kolaborační skupině spolupracující s gestapem. Žádné obvinění proti němu ale nevznesli.

Justice tak nyní pracovala s omezeným množstvím důkazů. A právě tato skutečnost hrála velkou roli. Soudy totiž žádost o rehabilitaci zamítly proto, že Foldyna byl údajně stíhaný za skutky, které spáchal před 5. květnem 1945. Zákon o rehabilitacích ovšem ruší jen ty politické rozsudky z komunistické totality, které se týkaly až skutků po skončení druhé světové války.

Podle ústavního soudce Jana Musila ale nelze případ posuzovat takto formálně.

„Chápu, že důkazy jsou po takové době omezené, ale existují-li pochybnosti, je potřeba postupovat ve prospěch obviněné osoby. A to se nestalo, stal se přesný opak. Bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces,“ uvedl Musil.

Historik: Záznam chybí, to je výjimečný případ

O minulosti místní věznice nasbíral spoustu informací, případ Alberta Foldyny přesto historika Slováckého muzea Pavla Portla překvapil.

Jak to, že o něm neexistují úřední záznamy?
Netuším. Zdá se mi to zvláštní a nelogické, protože každého vězně, který do Hradiště přijel, zapsali do knihy včetně jeho jména a trestného činu, případně popisu postavy. Kniha je uložená v archivu bezpečnostních složek, ale toto jméno v ní není. Je to výjimečné.

Je možné, že je později Státní bezpečnost vymazala?
Nevím, že by k tomu docházelo, ale vyloučeno to není. Například znám případ muže, o kterém tvrdili, že zemřel kvůli mrtvici, a přitom se ukázalo, že to bylo na následky výslechu. Tak ho raději pohřbili jinde a nevydali rodině. Toto může být podobný případ. Tehdy byly výslechy dost kruté. Vězni byli na samotkách, měli omezené jídlo a vyslýchali je i tři dny v kuse. Dělali všechno, aby je zlomili.

Jméno Alberta Foldyny není mezi oběťmi násilí v hradišťské věznici. Měl by se tam dostat?
Pokud soud rozhodne, že tam skutečně byl a zemřel, tak na to má určitě právo.

Foldyna mladší se domáhá soudní rehabilitace několik let. Neuspěl u krajského ani Vrchního soudu. Až nyní se kauza vrací zpět k brněnskému krajskému soudu.

„Otec byl čestný člověk, oblíbený, poctivý. Nebyl to žádný kolaborant. Chci dosáhnout očištění jeho jména,“ řekl Foldyna.

Jedna z nejkrutějších věznic

Jeho tatínek pracoval ve firmě Baťa v osobním oddělení jako referent. V březnu 1951 ho zadrželi estébáci. Šest týdnů rodina nevěděla, co se stalo, kde otec je a proč.

Teprve později se dozvěděli, že se nachází ve vazební věznici v Hradišti. Netušili ale proč. A nedozvěděli se to dodnes.

„Pátrali jsme, ale nešlo to zjistit. Viděli jsme ho až o dva měsíce později v rakvi,“ připomněl Foldyna, jemuž tehdy bylo 14 let.

V padesátých letech byla uherskohradišťská věznice jednou z nejkrutějších v zemi a proslula brutálními vyslýchacími metodami. Podle některých dokumentů byl Foldyna starší držený v cele sám, téměř pořád byl vyslýchaný a na výslechy chodil se zavázanýma očima.

„To by odpovídalo samotkám určeným pro politické vězně,“ naznačil historik Slováckého muzea Pavel Portl, který se zabývá temnou historií věznice.