Na první pohled se může zdát, že je po zhruba roce a půl africký mor na Zlínsku definitivně vymýcený. Lidé mají od loňského listopadu opět povoleno chodit do lesů. Byly odstraněny elektrické ohradníky, které ohraničovaly vysoce rizikovou oblast, v únoru zmizí pachové ohradníky. Vše se pomalu vrací do normálu. Ale neznamená to, že se nemoc do zdejších lesů už nikdy nevrátí.
„Nikdy není nic stoprocentní, nákaza se objevit může. Ale podle indicií, které máme, to nebude souviset s výskytem afrického moru ve Zlínském kraji. Nedávalo by to smysl,“ říká ředitel Státní veterinární správy ČR Zbyněk Semerád.
Proč by to nedávalo smysl?
Protože v oblasti s intenzívním odlovem, kterou tvoří část Moravy, vyšetřujeme všechna ulovená prasata. Za necelý poslední rok jich bylo přes devět tisíc a všechny výsledky byly negativní. Kdybychom zjistili u jednoho kusu nákazu, znamenalo by to, že tady virus stále je. Ale to se nestalo.
Africký mor prasat
|
Co když myslivci najdou v lese uhynulý kus s nákazou?
U uhynulých prasat nemoc přežívá půl roku v kostech. Po šesti měsících se kosti vysuší a virus tam nepřežije. Takže si myslíme, že by ani u nalezených mrtvých prasat nemoc už nebyla. Proto můžeme říkat, že se nám nákazu podařilo zvládnout. Stále vyšetřujeme všechna nalezená uhynulá prasata.
Úplně vyhráno ale ještě není, nebo ano?
Vzhledem k tomu, jak se nákaza šíří i v sousedních zemích, nemůžeme vyloučit, že se opět objeví i tady. Kdyby se to ale stalo, tak by jejím zdrojem bylo něco nového.
To znamená, že by tady někdo nemoc zavlekl tím, že například odhodí potravinu s nakaženým masem? A byl to nový původ nákazy, která se šířila dříve?
Nejpravděpodobnější teorie je, že sem byl virus zavlečený v tepelně neupravené potravině s nakaženým masem. Policie pachatele nezjistila. Ale tehdy působili v Baťově zlínské nemocnici pracovníci z východní Evropy (v lese nad nemocnicí se objevila první mrtvá nakažená prasata – pozn. red.). Zkušenost z Polska je podobná, mor se rozšířil tam, kde je ubytovaných hodně zaměstnanců ze zemí, kde se nákaza vyskytuje. Právě z regionu východní Evropy, kde je nemoc rozšířená, si lidé vozí potraviny, aby ušetřili. Pro mnohé je tam chov prasat základní obživou. Konkrétního viníka ale už nikdy nenajdeme.
Jak velká je hrozba, že se k nám nemoc dostane z ciziny?
Nákaza je dnes od hranic České republiky vzdálená asi 300 kilometrů, pořád se ale blíží. Postupuje v Polsku směrem na východní Slovensko. Hrozbou může být i Maďarsko. Zemí s nákazou přibývá, kromě pobaltských zemí či Rumunska se objevila v Bulharsku, Belgii. Ve Zlínském kraji jsme měli štěstí, že nákaza byla vlastně mezi čtyřmi silnicemi, území šlo snadněji ohradit. Horší je to v rumunských hůře prostupných lesích nebo v deltě Dunaje, kde se prasata také vyskytují.
Když se africký mor objeví na Slovensku, může se snadno šířit do České republiky?
Riziko by se zvýšilo, protože na státní hranici nejsou žádné zábrany. To platí pro celou Evropu. Větším cestováním riziko šíření narůstá, je větší přesun potravin. Situace se stále zhoršuje. Obava je obrovská.
Co proti tomu může člověk dělat?
Je třeba zabezpečovat chovy domácích prasat, dělat monitoring divokých prasat. A také osvětu. Mor může šířit někdo, kdo vůbec netuší, co to je.
Nebyla ale opatření ve Zlínském kraji, například zákaz vstupu do lesů, přehnaná?
Ne. Důležité bylo, že jsme hned nevtrhli do lesa a nezačali střílet, protože nikdy nezastřelíte všechna prasata. Jedno nakažené může utéct a uhynout o 20 kilometrů dál, což by byl velký problém. Vyvarovali jsme se chyb, které udělali jinde. I proto byl průběh likvidace nákazy velmi rychlý. Mysleli jsme si, že to bude mnohem horší.
Objevily se však i opačné hlasy, že opatření jsou nedostatečná a celou část Zlínska s ohniskem nákazy je třeba úplně oplotit.
Není to úplně liché, ale v našich podmínkách, řekl bych, nerealizovatelné. Mohli bychom to udělat třeba ve vojenském prostoru, ale v případě Zlínska by se uzavřely také frekventované silnice. Bylo by to velmi komplikované. V Belgii některá území nízkým plotem ohraničili, avšak divoké prase, když je ve stresu, zastaví jenom zeď. Přes jakýkoliv drátěný plot se dostane.
Může se zdát, že když zmizely elektrické ohradníky a lidé mohou opět do lesů, tak veškerá opatření skončila. Je to ale opravdu tak?
Zrušili jsme elektrické ohradníky, protože už dosloužily a jejich obměna by byla finančně a časově náročná. V těchto dnech dochází k poslední obměně pachových ohradníků, které vydrží dalších šest týdnů. Pak by měly zmizet. Všechna opatření jsme ale nezrušili. Stále je vyhlášená zamořená oblast, která má 520 kilometrů čtverečních. Tam řídí režim Státní veterinární správa.
Zamořená oblast tedy zůstává?
Zrušili jsme vysoce rizikovou oblast (část Zlínska ohraničená ohradníky – pozn. red.), již jsme vyhlásili nad rámec legislativy Evropské unie, která nic takového nezná. Zrušení zamořené oblasti nám ale musí povolit Evropská komise a členské státy Unie. Jednáme o tom. Mohlo by to být letos v únoru. Když by se to stalo, zrušili bychom opatření pro zamořenou zónu.
Všechna omezení by tím skončila?
V dohledné době nebudou všechna zrušená úplně. Platilo by zástřelné, zákaz přikrmování divokých prasat, vyšetření uhynulých prasat i možnost využití jinak nepovoleného způsobu lovu. V chovech domácích prasat musí být na vysoké úrovni nastavená biologická ochrana. Nově s novelou plemenářského zákona bude stanovený rozsah registrace všech chovů v ústřední evidenci.
