Upevnit lano, nasoukat se do lezeckého postroje a zapnout přilbu trvá zoologovi Vladimíru Daňkovi pár minut. Potom vyšplhá nahoru pod střechu tropického pavilonu Yucatan a kontroluje hnízda vlhovců. Jde o podlouhlé vaky, zavěšené na koncích větví. „V krajním jsou dvě vejce,“ hlásí dolů.
Pro celý tým je to důležitá informace. Budou teď chování ptáků bedlivě sledovat, a až se mláďata vylíhnou, vrátí se pro ně. Z hnízd je vybírají proto, aby je ochránili před možnou agresí dospělých jedinců. A v létě také proto, že pod střechou haly bývají velmi vysoké teploty.
Pro ptáčata vlhovců, kterých ve zlínské zoo chovají tři různé druhy, vytvořili speciální školku. „Jde o to, aby se od útlého věku socializovali mezi sebou a nedocházelo k imprintingu, tedy vtištění člověka jako budoucího sexuálního partnera,“ vysvětluje zoolog Václav Štraub.
Zlínská zoo je jednou z mála na světě, která se může chovem vlhovců chlubit. A nejen chovem, ale i tím, že se zde líhnou mláďata. V Evropě se to daří ještě zahradě v Kolíně nad Rýnem a v rámci světa dalším dvěma zahradám v Americe. Vytvořit ty správné podmínky není snadné, nestačí totiž mít jen chovný pár.
„Díky tomu, že máme halu, ve které ptáci žijí přirozeným způsobem a mohou vytvářet kolonie, se to podařilo,“ vysvětluje Štraub.
Ještě složitější je vyladit chovnou skupinu u dalšího vzácného ptačího druhu, kotingy tříbarvé, který letos udělal odborníkům obrovskou radost. Poprvé po několikaleté pauze se podařilo odchovat dvě mláďata. Z toho jedno přirozenou cestou. Na svět přišlo v květnu. „To je úplný unikát,“ upozornil Štraub. „Nemáme informace o tom, že by se to podařilo v některé z jiných zahrad v Evropě.“
Jedno z mláďat vyrůstá přímo v hale, druhé museli vzít do chovatelského zázemí, protože na ně útočili další ptáci a rodiče ho nedokázali bránit.
Kotingy jsou převážně hnědé a vydávají typický bučivý zvuk. V Česku je chová pouze zlínská zoo a odchovy byly dosud hlášené jen z USA. Ve Zlíně se jeden odchov, ale za přispění člověka, podařil už v roce 2018, pak následovala čtyřletá pauza.
Mladé mají i vydry, gauři nebo giboni
Nastavení skupiny se hledalo postupně. Jako ideální se ukázal poměr tří samic a pěti samců. Ti lákají samice na tokaništi a odhánějí ostatní samce. Na malém prostoru jsou schopní soka zabít, v rozlehlé hale však k takovým extrémům nedochází, protože nabízí dost možných úkrytů.
O mláďata se v tropické hale starají také vydry obrovské, jejichž skupina se na začátku července rozrostla o čtyři potomky.
Zvířecí baby boom však letos zažívá celá zahrada. Zcela mimořádné je třeba narození mláděte gaura indického, které přišlo na svět v únoru. Jde o nejmohutnější druh tura na světě a ve Zlíně jej chovají teprve od roku 2019. Zlínské mládě je velmi cenné nejen pro zahradu, ale z genetického hlediska také pro evropský chov gaurů.
Teprve podruhé se ve Zlíně podařilo odchovat mládě gibona stříbrného, které tady chovají od roku 2014. Po pěti letech přivedl chovný pár na svět samičku a letos v červnu k ní přibyl mladší sourozenec. Giboni stříbrní žijí v rodinných tlupách a mláďata s nimi zůstávají až do osmi let. V přírodě jde o velmi ohrožený druh, který je jen výjimečně chovaný v zoologických zahradách.
Veselo je také u kuandů obecných, hlodavců, kteří připomínají dikobrazy, nebo u damanů skalních. Mláďata mají vzácní čápi marabu menší, pelikáni australští nebo papoušci arové rudobřiší.
