Sparta, vlastně Silný – Žižkov 7:1! Nebyl to jediný zápas, v němž rodák z Hané exceloval. S bilancí 50 utkání a 28 branek je dodnes sedmým nejlepším střelcem v historii národního týmu. Ještě unikátnější byla jeho statistika ve Spartě: 379 zápasů a 375 gólů! Jako první v historii také nastřílel během své kariéry více než sto ligových gólů a stal se tak prvním členem Klubu ligových kanonýrů.
„Byl jednou z nejvýraznějších postav naší fotbalové historie. Rozvážný, technický a přitom důrazný centrforvard. Vynikající střelec,“ napsal legendární sportovní novinář Zdeněk Šálek v knize Slavné nohy.
Hrál za Slavii i Spartu
Josef Silný se narodil v roce 1902 v Kroměříži, kde také s fotbalem začínal. Statný a urostlý útočník, který už jako dorostenec sázel mezi dospělými gól za gólem, brzy zaujal zástupce dvou největších klubů v zemi. „Tak co, bude to Sparta, nebo Slavia?“ vyptávali se ho známí. „Tož co, mně je doma docela dobře, co bech robil v Praze,“ smál se Silný, který mluvil typickým hanáckým dialektem.
Kanonýři v KroměřížiVelké setkání fotbalových legend nazvané Kanonýři v Kroměříži se koná v sobotu. Ve 13.30 hodin bude odhalena pamětní deska u brány stadionu, který nově ponese jméno Jožky Silného. Následovat bude zápas starých gard domácí Hanácké Slavie Kroměříž s Bohemians Praha a vrcholem odpoledne bude utkání ligových kanonýrů Česka proti jejich kolegům ze Slovenska. Představí se David Lafata, Horst Siegl, Pavel Kuka, Radek Drulák, Jan Koller, Ivan Hašek, Ladislav Vízek, Antonín Panenka a další. Vstupné stojí 100 korun. |
Na vojnu šel do nedaleké Olomouce, ale pražská S se nedala. „Podnikavý sparťanský špion pronikl v přestrojení v důstojnické uniformě až do kasáren a zarecitoval dohola ostříhanému nováčkovi několik veršů o půvabech Prahy,“ líčí Vítězslav Houška, autor knih Věčná Slavia a Železná Sparta.
Silný se nakonec nechal přesvědčit, aby ho přeložili k pěšímu pluku v Praze. Psal se rok 1923 a jeho pražská anabáze začala dost nečekaně. Když za ním po týdnu dorazil do kasáren bafuňář Sparty a vyčítavě se ptal, proč ještě nepřišel na trénink na Letnou, dostalo se mu lakonické odpovědi: „Už jsem tam přece trénoval.“
Záhada? Kdepak. To se jen Slavia ukázala jako daleko mazanější klub. Její zástupce se oblékl rovněž do důstojnické uniformy a jel se Silným vlakem už z Olomouce, aby ho pak přivedl na Letenskou pláň. Tehdy ještě oba kluby měly hřiště nedaleko sebe. Bohorovný Hanák podepsal přestupní lístky a další tři roky oblékal sešívaný dres. Začínal v rezervním týmu, brzy se ale prosadil do A týmu a vytvořil silné útočné vnitřní trio s Jindřichem Šoltysem a legendárním kanonýrem Antonínem Pučem.
Sparta se ale nedala, a protože v roce 1926 potřebovala posílit kádr před odjezdem na turné do USA, Silného koupila. Stálo ji to „maličkost“, 60 tisíc korun, díky čemuž se stal nejdražším hráčem v zemi. A byly to náramné peníze, vždyť průměrný měsíční dělnický plat tehdy byl 500 korun, horníci brali 1 000 a úředníci 1 300 korun měsíčně.
Vedení Sparty ovšem vynaložených peněz litovat nemuselo. Ramenatý centrforvard či spojka se brzy stal postrachem obran po celé Evropě. Úsloví „nomen omen“ u něj platilo perfektně, jeho síla na hřišti byla znát.
„Uměl se prosadit na jakémkoliv terénu a proti jakémukoliv mužstvu. Uměl jít hlavou proti zdi, sám proti čtyřem pěti soupeřům. Ale nejen jít, nýbrž projít a vstřelit gól,“ líčí Houška. „Jeho živlem byla tlačenice a zmatek před brankou. Tam byl pánem, tam byl dravcem. Tam si jeho kopačky přišly na své.“
„Josef Silný byl jednou z nejvýraznějších postav naší fotbalové historie. Rozvážný, technický a důrazný centrforvard. Vynikající střelec.“
Zdeněk Šálek, novinář a autor knihy Slavné nohy
Je nutné připomenout, že tehdejší zápasy se od dnešních v mnohém lišily. Hrálo se na náročných a hrbolatých terénech s těžkým míčem, který bylo kolikrát obtížné zvednout a zamířit s ním pod břevno. Pořádně do něj kopnout, to vyžadovalo sílu. Když se to ale podařilo, míč kolikrát ohnul brankářům prsty. A právě v tom byl Silný mistr.
Josef Silný
Na mistrovství světa v roce 1934 odehrál jen jeden zápas
Při utkání ale nepostával jen vpředu. Jak sám říkal, nechtěl se spoléhat jen na spoluhráče. „Bystřit se holt muselo celý zápas. Hlavně tehdy, když člověk neměl zrovna míč. Když k tobě přilítne meruna, pak už je pozdě se rozhlížet,“ vykládal.
„Jen si nemyslete, my jsme se taky dovedli vrátit, ale většinou nás zadáci hnedka vyplonkovali. Kolikrát mne třeba jen Tonda Hojer (slavný obránce Sparty – pozn. red.) okřikl: Nepřekážej tady, dělej si svoje! A měl pravdu. Kdybych totiž nehrál centra, ale nějakého toho tandéma nebo jak se tomu dnes říká, tak jsem nikdy nemohl nastřílet tolik gólů!“ Ve Spartě získal dva mistrovské tituly a vítězství ve Středoevropském poháru v roce 1927. V něm Sparta porazila doma Rapid Vídeň 6:2 (Silný dal dva góly) a venku prohrála 1:2, což jí na vítězství stačilo. Byl to zápas s ošklivou dohrou, když rozvášnění a fanatičtí příznivci Rapidu napadli české hráče i fanoušky kameny či pěstmi.
Josef Silný v letech po konci kariéry.
V roce 1934 jel Silný na mistrovství světa do Itálie už jako hráč francouzského Nimes a v prvním zápase proti Rumunsku nastoupil v základní sestavě. Jenže pak ho nahradil jeho věčný rival ze Slavie Praha a podobný herní typ, tedy urostlý tank do vápna, František Svoboda a „Jožka“ už si na šampionátu nekopl. Zbytek turnaje, v němž národní tým získal slavné stříbrné medaile, strávil na střídačce.
Tenkrát už asi pomalu tušil, že jeho kariéra se chýlí ke konci. Jednu sezonu si ještě zahrál za vršovické Bohemians, ale v roce 1935 už se vrátil tam, kde mu bylo nejlépe: domů do Kroměříže. Pracoval jako úředník na podatelně místního národního výboru a pořád hrál fotbal. Za Hanáckou Slavii nastupoval jako hrající trenér až do padesáti let.
Josef Silný zemřel v roce 1981 a pochovaný je na kroměřížském hřbitově. Ve městě je po něm pojmenovaná ulice a od soboty ponese jeho jméno i fotbalový stadion.
„Strýc měl řadu ctitelek, dlouho ale byl svobodný“Josef Silný byl její prastrýc a stejně jako Alena Skálová žil v Kroměříži. „Moc jsme se nenavštěvovali, rodina Silných byla spíše uzavřená,“ vypráví Skálová. Na bývalého legendárního kanonýra ale občas narazila ve městě. Často přitom vedl na vodítku svého pejska. „Když se narodil první syn a vezla jsem ho v kočárku, potkali jsme strýčka Jožku. ‚Co to máš v tom kočárku?‘ ptal se mě. ‚Synka,‘ povídám. Strýc se naklonil, sáhl malému na nožičku a říká: ‚Ten má svaly, z toho bude dobrý fotbalista,‘“ směje se Skálová. O „strýci Jožkovi“ jí nejvíce vyprávěl její otec, který zemřel před čtyřmi lety. Líčil jí, že pocházel z pěti sourozenců a chudé rodiny, jejíž otec byl portýrem v tehdejším kroměřížském hotelu Simon a matka se z jednoho platu starala o pět dětí. „Se sourozenci si pořád kopali venku na plácku, byli neustále venku. Organizovaně ale fotbal hrával jen Jožka,“ řekla Skálová. Její strýc se díky svému fotbalovému umění nakonec dostal ke slušným penězům, které uměl roztočit. „Byl to náruživý karbaník. Dost peněz vydělal, ale dost jich v kartách prohrál,“ vzpomíná. Také procestoval celý svět a v korespondenci, která po něm zůstala, se našla řada dopisů jeho ctitelek. „Byl to urostlý sportovec s dobrou fyzičkou a samými svaly, ženské na něj letěly. Jenže strýc se dlouho nechtěl na žádnou z nich vázat a zůstával svobodný.“ Silný se oženil až v pozdějším věku, neměl ale děti. Když v roce 1981 umřel, jeho manželka se obrátila na Skálovou a dala jí fotografie, dopisy a trofeje, které po slavném fotbalistovi zbyly. „Chtěli jsme udělat nějakou síň slávy, ale bohužel spousta medailí i pohárů se před lety v místním klubu ztratila,“ povzdychla si Skálová. „Aspoň že teď se strýc dočká pocty a pojmenují po něm stadion. Mám z toho radost.“ |
