Sám říká, že na padesát let se necítí. „Ale kolikrát se ráno probudím a něco mě zabolí, takže už mi dochází, že padesátka je tady,“ směje se Jaroslav Bobowski. „Když jsme s kapelou začínali, člověk v mém věku už byl pro nás starý dědek. A já už dědeček ostatně jsem, mám tříletou vnučku.“
Kapela Premier vznikla v roce 1993 a od té doby se váš život točí kolem muziky. Jak těžké je se jí uživit?
Třeba poslední dva roky to bylo dost tvrdé. Koncerty hraju třicet let, hudbě se věnuju na plný úvazek. Covid všechno změnil, musel jsem jednu dobu pracovat rukama na stavbě, abych se uživil. Před pandemií jsme měli skoro každý víkend plný, teď už se to pomalu začíná vracet do starých kolejí. Honoráře z koncertů tvoří pro muzikanty hlavní zdroj příjmů, nová deska je spíš propagace turné a cédéčka už jsou jen relikt, který sbírá pár nadšenců. Jedou hlavně sociální sítě.
