Ve Zlínském kraji takové sportoviště chybí. Uzavřel proto dohodu s vedením Valašského Meziříčí, společně měli financovat stavbu i provoz.
Z velkých plánů, jejichž rozpočet se vyšplhal až na 230 milionů korun, však nakonec zbyla jen část. Kraj za 38 milionů korun zrekonstruoval tělocvičnu školy. Déle už totiž čekat nemohla.
„Tělocvična i její zázemí byly ve velmi špatném technickém stavu. Bezmála padesát let neprošly rozsáhlejší úpravou,“ potvrdil ředitel školy Petr Pavlůsek.
Osm měsíců od zahájení prací bylo hotovo, tělocvična má nové rozvody včetně vzduchotechniky nebo ozvučení. Přibyla i posilovna.
„Nové jsou také dřevěná odpružená palubovka a světelná výsledková tabule s odpočítáváním času pro basketbalový útok. Díky dřevěnému obložení má celý prostor příjemnou akustiku,“ popsal Pavlůsek.
Tělocvična totiž bude, stejně jako dosud, sloužit jak studentům, tak také veřejnosti. Proto byl součástí rekonstrukce i nový samostatný vchod, aby byla přístupná jinak než přes budovu školy.
Nápad postavit sportovní halu právě ve Valašském Meziříčí ale žije dál. Při rekonstrukci tělocvičny dbali na to, aby ji bylo možné v budoucnu napojit na větší objekt.
„Projekt sportovní haly tak, jak byla naplánovaná, sice není momentálně realizovatelný, ale neopustili jsme ho úplně. Jisté je, že by se stavbou musel pomoct stát, například prostřednictvím dotací z Národní sportovní agentury,“ uvažovala krajská radní odpovědná za školství a sport Zuzana Fišerová.
Stejně tak ale může sportovní areál vyrůst úplně jinde. „Všechny varianty jsou ve hře. Technicky nic nebrání tomu, aby se hala postavila a propojila s tělocvičnou. Máme ale i další lokality, kde by mohla být samostatně,“ reagoval starosta Valašského Meziříčí Robert Stržínek.
Nabízí se třeba prostor v areálu bývalých kasáren nebo v proluce Masarykovy ulice. „A našli bychom další místa, s prostorem problém není a halu město nutně potřebuje,“ dodal Stržínek.
Rozpočet rostl a dotace nevyšla
Žádná z místních tělocvičen totiž nemůže nabídnout hrací plochu o rozměrech 40 krát 25 metrů, které by stačila pro házenou či florbal. Pořádné zázemí ale chybí i basketbalistům, volejbalistům nebo pro taneční sport. Hala měla navíc sloužit i pro pořádání velkých koncertů.
Hlavní argument je, že ve stísněných prostorách se nemohou pořádat velké sportovní akce. Navíc místní sportovní kluby si už v minulosti stěžovaly, že talentované děti z města utíkají do okolních měst a obcí.
Myšlenky na vznik sportovní haly se přitom v Meziříčí poprvé objevily v roce 1959. Další záměry na výstavbu se vynořily i v letech 1999 a 2006, přednost ale dostaly jiné investice.
I proto se zdál plán na spojení sil města a kraje reálnější než všechny předchozí. Původní předpoklad byl, že hala na potřebné úrovni, vyjde na 153 milionů korun. Během přípravy projektu se však rozpočet skokově navýšil o dalších 117 milionů. Kraj navíc nepochodil se žádostí o státní dotaci. Ani na opravu tělocvičny dotační peníze nebyly.
„Rozvíjet sportovní infrastrukturu je ale nezbytné. Pandemie výrazně omezila možnosti sportování především u dětí, a pokud chceme, aby se ke sportu vrátily, musíme jim k tomu vytvořit podmínky,“ řekla Fišerová.
Zároveň výrazně vzrostla poptávka dospělých po sportovním vyžití. „Spousta lidí chce rekreačně sportovat, přitom často i večer má problém najít volné sportoviště. Každá tělocvična, která jim umožní aktivní pohyb i za nepříznivých povětrnostních podmínek, je obrovské plus,“ dodal Stržínek.
