Od 1. ledna 1940 stál Raschka v čele klíčového oddělení zlínského gestapa, jako vedoucí exekutivy měl na starosti boj s domácím odbojem, církví či parašutisty, staral se i o transporty vězňů. A v této pozici se osvědčil.
Za jeho brutálním chováním vůči zatčeným stál i komplex méněcennosti a pocit nedostatečného docenění vlastní osoby, které si ‚léčil‘ nadměrným požíváním alkoholu.