Od vydání Cyberpunku 2077 už uběhl více než měsíc (viz naše recenze), hra přesto stále rezonuje v ohlasech hráčů. Na jednu stranu vyhrává ve výročních anketách o hru roku (mimo jiné i u nás) a tvůrci už ji dokázali vcelku solidně opravit, na druhou se na ně snáší žaloby i pozornost úřadu na ochranu nakupujících. Svým dílem nedávno přispěl i známý novinář Jason Schreier z Bloombergu, který ve svém článku obsáhle popsal pozadí vzniku tohoto ambiciózního projektu.
Slibované hardwarové nároky se CD Projektu také nepodařilo dodržet, s hrou mají potíže i o dvě generace novější grafické karty.
Jestli v Cyberpunku vidíte skvěle podaný sci-fi příběh v dechberoucí grafice, nebo spíše důkaz prohnilosti herního průmyslu, už je jen na vás. Sklenice s vodou je zároveň poloplná i poloprázdná, záleží jen na tom, jakou ji chcete vidět.
I ti největší fanoušci však musí uznat, že výsledný produkt úplně neodpovídá tomu, co nám autoři dopředu avizovali. Osobně jsem názoru, že hry mají blíže k umění než obyčejnému komerčnímu produktu a odklon od původních ideálů oproti lpění na dávno překonaných dogmatech je většinou jen pro dobro věci.
Jindy zase vystřižení obsahu jen napravuje nerealisticky nastavené cíle. Pojďme se podívat, k jak velkým změnám nakonec došlo.
Cyberpunk není opravdové RPG
Asi nejzásadnější změna, která prostupuje celou hrou, je změna žánru. Autoři hru od začátku prezentovali jako akční RPG, ve skutečnosti je to spíše akce s adventurními prvky. Ano, můžeme se sáhodlouze bavit o tom, co to vlastně RPG je, a že základní definici českého překladu „hra na hrdiny“ Cyberpunk splňuje i teď, ale o tom to není.
Od Cyberpunku 2077 si mnozí sliboval až moc. Že jde o skvělou hru, je tak nakonec mnohým málo.
Vývoj hlavní postavy se eliminoval na nakupování zcela zbytečných vylepšení, která jen poskytují zanedbatelné bonusy k některým schopnostem. Hromadění snadno zapomenutého lootu odkazuje spíše na Borderlands než na Zaklínače, ostatně zmínky o RPG už pro jistotu zmizely i z většiny oficiálních propagačních kanálů.
Zcela nevyužit byl mechanismus životních příběhů, které měly například po vzoru Divinty: Original Sin 2 zásadně ovlivňovat průchod a umožnit tak vysokou znovuhratelnost. Možnost vybrat si původ postavy sice ve hře zůstal, kromě první hodinky však prakticky nic neovlivňuje. Žádné unikátní úkoly, žádné specifické vlastnosti, žádné speciální konce, nic.
V ukázce předváděné na E3 v roce 2018 přitom byl k vidění ještě komplexnější návrh, kdy si hráč mohl volit například hrdinu z dětství nebo formativní moment jeho předešlého života. Různé kombinace by pak vedly k různým událostem, což se zřejmě ukázalo příliš komplikované – dopadlo by to tak, že spoustu pracně vytvořeného obsahu uvidí jen hrstka hráčů.
Cyberpunk není funkční otevřený svět
Pokud ohlédneme od bugů, je nejčastěji kritizovaným prvkem Cyberpunku jeho zastaralé pojetí otevřeného herního světa. Samotné město Night City a jeho okolí je sice na pohled krásné, je ovšem Potěmkinovou vesnicí. Pokud se necháte scénářem vést od jedné předpřipravené scény ke druhé, budete patrně nadšeni, jenže jakmile se pokusíte ve městě trochu „vyblbnout“, rozsype se zážitek jako domeček z karet.
Zpracování policie je opravdu ostudné. Doporučujeme se tak chovat slušně, abyste se s ní nikdy nepotkali.
Nejvíce je to vidět na náhodných NPC postavách ovládaných umělou inteligencí. Ty jsou jen loutkami potácející se odnikud nikam a na hráčovo počínání prakticky nereagují. Zapomeňte na slibované „živoucí město“, střídání dne a noci ovlivňující chování lidí na ulicích, počasí měnící hratelnost (například kyselý déšť) či války gangů. „Snažíme se dělat NPC velmi uvěřitelnými, chceme, abyste se cítili jako ve světě, kde lidé opravdu žijí,“ řekl například návrhář umělé inteligence Alviun Liut v rozhovoru pro magazín Wccftech v roce 2019. Každý, kdo nechal ve hře zaparkované auto uprostřed křižovatky a pak sledoval, jak se s ním umělí paňácové nedokážou vypořádat a způsobně čekají, až zase odjedete, mi musí dát za pravdu, že se nesnažili dostatečně.
Prakticky neexistující umělou inteligenci nedůležitých postav nejlépe ukazuje tragicky zpracovaná policie. Ta se pohybuje jen ve dvou rovinách – buď vás ignoruje, nebo vás chce zabít, přičemž se vám nestydí ani teleportovat za záda.
Argumentace GTA V je nesmyslná, jde o zcela jiné druhy her, soustředících se na jiný zážitek.
Ano, je toho spoustu, proč se lze Cyberpunku vysmívat a rozhodně neunese srovnání s králem žánru městských akcí Grand Theft Auto V. Jenže toto srovnání není fér. Ani ne tak kvůli tomu, že měli vývojáři z Rockstaru nesrovnatelně větší produkční možnostmi, to nás ostatně jako zákazníky vůbec nemusí trápit, obě hry stojí plus minus stejně.
Nesmyslnost srovnání je v tom, že jde o úplně jiný druh zážitku. V Cyberpunku je příběh alfou a omegou hratelnosti, GTA V naopak stojí na principech volného pískoviště, kde si hráč může dělat, co se mu zlíbí.
Cyberpunk 2077 by mohl fungovat jen jako slepenec za sebou seřazených misí, podobně jako třeba Deus Ex, GTA určitě ne. Možnost zajet si na místo akce sám a cestou se pokochat krásným okolím zásadním způsobem zvyšuje míru hráčova pohlcení, zároveň dává kritikům spoustu zbytečných argumentů. Ano, v GTA je možné prostřílet automobilům pneumatiky a hlavní hrdina umí lépe plavat, zase tam nenajdete věrohodně zpracované emoce a příběhové zvraty.
Vystřižený obsah
V prvních trailerech na hru byla vidět spousta věcí, které se do plné hry nedostaly. V těchto případech není možné autory nařknout ze lži, šlo jen o nápady, které se v praxi zřejmě ukázaly jako nefunkční nebo příliš komplikované.
Jako příklad můžeme uvést třeba slibovaná možnost běhat po zdech. Pokud jste se těšili na akční scény hodné Matrixu, máte smůlu, vzhledem k vertikální členitosti prostředí se autoři tento prvek rozhodli bez náhrady odstranit. To samé platí i pro systém hromadné dopravy, který byl součástí prvních trailerů, ve skutečnosti jde jen o nefunkční kulisu a cestuje se jen teleportováním pomocí speciálních kiosků. Díkybohu, chce se říct. Sice to není příliš realistické, ale nutnost pokaždé se prodírat davy na nejbližší zastávku MHD tak nějak z principu popírá smysl rychlého cestování.
Cyberpunk nabízí momenty, které nikde jinde nezažijete.
Podobných věcí je spousta – chybí slibovaná možnost „tunit“ dopravní prostředky, komplexní hacking, na míru šité reklamy či animace zabírané z pohledu třetí osoby. Je potřeba zmínit, že každé dopředu prezentované video výslovně zdůrazňovalo, že nejde o ukázku finálního stavu hry.
Klíčová otázka je, jestli by jejich implementace udělala ze Cyberpunku lepší hru. Osobně se domnívám že ne, protože automaticky neplatí, že více je lépe. Vyškrtnout nefungující prvky, byť na jejich výrobu padlo spousta prostředků, bylo určitě těžké, ale také správné.
Přes vše výše zmíněné musím zopakovat, že Cyberpunk 2077 je vynikajícím titulem, kterou by si měl vyzkoušet každý. Hra má k dokonalosti daleko, ale má jen obtížně definovatelné kouzlo, které jinde nenajdete. Aktuálně mám už druhým měsícem rozehraný Assassin’s Creed Odyssey, který je na pohled krásný, vše funguje jak má a nesetkal jsem se s jediným bugem.
Zároveň musím říct, že u hry nikdy nevydržím více než dvě hodiny v kuse, zatímco u Cyberpunku jsem proseděl celé dny. Hry jsou prostě víc než jen součtem jednotlivých částí a nic přelomového nikdy nemůže vzniknout, pokud se jen slepě snažíte zalíbit všem.
