Jak se to stane, že provozovatel restaurace v centru Prahy začne žít druhý život na samém konci republiky?
Původně jsme měli chatu na Kohútce, vrcholu přímo na hranici se Slovenskem, a i když se nám tam moc líbilo, chata z osmdesátých let pro nás nebylo to pravé. Přes Raťkov jsme jezdili na kole na Soláň a toto údolí se nám líbilo natolik, že jsme začali pátrat, zda tu není něco na prodej. A bylo. Hned po první prohlídce jsme věděli, že přesně toto chceme, přestože všechny stavby byly v dezolátním stavu, a navíc byly památkově chráněné. Ale neodradilo nás to.
Díky čemu si chalupy zasloužily památkovou ochranu?
Chalupy v Raťkově jsou největším zachovalým souborem valašských dřevěnic na Vsetínsku, nacházejícím se na svém původním místě. K vidění jsou tu větší i menší stodoly, seníky, komory, přístodůlky, chlévy a ovčírny, dřevníky, sýpky, někde i výminek. Naprostou raritou je, že celý tento soubor patřil jednomu jedinému rodu, maďarským Orságům. Jejich prapředek, Michal Orság, se v polovině 17. století oženil s dcerou pozdějšího novohrozenkovského fojta a sám se později stal zdejším fojtem. Jeho potomci tuto funkci vykonávali až do roku 1848, kdy byla zrušena. Když zde v roce 1862 založil Salomon Reich sklárny na užitkové sklo a velkou pilu, odloučila se Karolinina Huť od Nového Hrozenkova a po druhé světové válce se stala samostatnou obcí Karolinkou. V Raťkově je nejstarší chalupa z roku 1714, natáčel se tu třeba Doktor Martin, za kopcem zase točil František Vláčil své Stíny horkého léta.
 |
A jak stará je ta vaše chalupa?
Předpokládáme, že postavena byla někdy kolem roku 1831. Kromě obytné chalupy rozdělené na jizbu, černou kuchyni a komoru, k ní patří ještě výminek z roku 1853, špýchar a ovčín. Zpočátku nás tolik staveb na opravu a udržování děsilo, protože jsme sem chtěli jezdit hlavně odpočívat, pak jsme ale přišli na myšlenku stavby po rekonstrukci pronajímat. Pro sebe jsme si tedy opravili chalupu, pak se dodělával špýchar a výminek, které jsou dnes určeny ke krátkodobému pronájmu.
V jakém stavu byly chalupy v době, když jste je kupovali?
Dnes s nadsázkou říkáme, že jsme si koupili ruiny… Chalupy byly prakticky v původním stavu, polorozbořené, hlavní stavba byla do půlky zavalená hlínou, všude rostly nálety. Nám ale učarovalo to místo, klidné údolí s atmosférou venkova, přitom pár set metrů od města se všemi jeho vymoženostmi, to nikde jinde nenajdete.
Přesto se z trosek vyklubaly pohádkové chaloupky jako onen otřepaný Fénix z popela…
Kupovali jsme to tu na podzim roku 2016 a za rok už byla chalupa obyvatelná. Ostatní sice trochu trvalo, výminek jsme kolaudovali teprve v loni na jaře, ale myslím, že čtyři roky je docela slušný výkon. „Náš“ tesař Pavel Švehlík z Francovy Lhoty už řadu památkově chráněných objektů rekonstruoval a architektovi Jaroslavu Novosadovi z kroměřížského Památkového ústavu vděčíme za cenné rady, díky nimž jsme mohli chalupy zrekonstruovat do stavu, který se velmi blíží jejich podobě z poloviny 19. století.
Byly nějaké třecí plochy, kde jste se naopak s památkáři neshodili?
Ani ne tak třecí plochy jako spíš (ne)pochopení historických souvislostí. Například jsme v jizbě chtěli otlouct omítky a přiznat roubení, protože nám to přišlo historicky věrnější, ale právě pan Novosad nás upozornil na to, že ve zdejším regionu se stěny omítaly běžně. Nebo jsme chtěli zbourat takový přílepek k chalupě, který narušoval její pravidelný půdorys, ale dozvěděli jsme se, že takové přístavby jsou tu typické – dnes jsme za něj rádi, protože se sem krásně vešla koupelna. Trochu se skřípěním zubů jsme mohli při rekonstrukci přidat jedno okno v jizbě a dveře do dvora z chodby.
Co ještě se tady změnilo?
Snažili jsme se, aby změny byly spíše kosmetické a v celkovém vyznění odpovídaly chalupy původnímu stavu. V naší chalupě jsme kromě okna a dveří ještě upravili dispozice – do jizby jsme zakomponovali i kuchyni, z původní černé kuchyně máme chodbu a ze spíže ložnici. Do kachlových kamen jsme zabudovali krbovou vložku s horkovzdušným rozvodem a v koupelně máme podlahové topení. Původní není interiérové vybavení, chalupa byla prakticky prázdná, když jsme ji kupovali, a veškerý nábytek a doplňky jsme sháněli pět let po bazarech.
A jak se výsledek vašeho úsilí líbí vašim hostům?
Zatím s pronajímáním teprve začínáme, ale reakce jsou vesměs pozitivní. Myslím, že se tu bude líbit každému, kdo je jako my staromilec, má rád genia loci a rád si domýšlí příběhy ke starým věcem. Těší nás i to, že jsme se zúčastnili soutěže Lidová stavba Zlínského kraje a byli jsme také navrženi památkáři na cenu Patrimonium pro futuro (Dědictví pro budoucnost), která vyzdvihuje úspěšné realizace v oblasti památkové péče.
Další zajímavé sruby a roubenky najdete v aktuálním čísle magazínu sruby&roubenky. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.
