V červenci běžně pořádají svůj festival v Zádveřicích, letos ale kvůli koronavirové pandemii připravili jen jeho menší verzi. Měla název Konečně! Fest a členové kapely Fleret na ní pokřtili svoji novou, už osmnáctou studiovou desku nazvanou V podroušeném stavu.
„Přišlo kolem 500 lidí a mezi nimi byli naši fanoušci z Liberce, Brna, Prahy, ale i Slovenska. Když doma říkali, že jedou na festival, tak se jim divili: A to se ještě teď nějaké pořádají?“ usmál se kapelník a zpěvák Zdeněk Hrachový.
Je pravda, že na Zlínsku se přes léto koná řada akcí, zejména tanečních zábav.
Taky jsem si všiml. Chvíli to vypadalo, že nebude nic, ale teď je situace taková, že souběžně se koná třeba pět až šest koncertů. A lidi chodí, sice je jich trochu méně než obvykle, ale to je možná tím, že akcí je opravdu dost. Asi mají strach, že přijde druhá vlna koronaviru a další omezení. Takže si chtějí užít, dokud to jde, což je za mě správné.
Možná mají strach, že na podzim bude nabídka kulturních akcí v klubech omezená, ne?
Je to logické, taky se toho obáváme. Fleret nemá existenční problémy, umíme si našetřit, ale obecně ubylo kolem 60–70 procent koncertů. A nikdo neví, jak to bude od podzimu. Lidé už se nás ptají na vánoční vystoupení, která děláme v kulturáku ve Vizovicích, ale nedokážu jim zatím odpovědět. Kdyby bylo v té době omezení 100 lidí na koncert, tak klidně uspořádáme tři koncerty. Jenže jak to opravdu dopadne, to se teď dá jen těžko odhadnout.
S hraním na vánočních trzích počítáte?
Vánoce by nás snad mohly zachránit, to je fakt. Jsme Valaši, takže zimy se nebojíme, do ruksaku nabalíme slivovici a jdeme hrát. (směje se) Letos je to celkově výjimečný rok, věci jsou jinak.
A právě během koronavirové pandemie vydáváte nové album. Byl to záměr?
Měli jsme pár písniček nachystaných, ale desku jsme chtěli vydat až v zimě nebo za rok na jaře. Jenže od března nebyly koncerty povolené a konec zákazu byl v nedohlednu. Nechtěl jsem se zbláznit nudou, na baráku už jsem měl všechno udělané, tak jsem se vrhl na muziku. Nakonec z toho bylo 14 písniček.
Deska vznikala pro Fleret hodně neobvyklým způsobem, že?
Jindy bychom se zase zavřeli na dva tři týdny do studia Českého rozhlasu v Ostravě a natáčeli tam. Jenže teď to nebylo možné, takže jsme využili studio, které má doma ve Zlíně náš bubeník Rosťa Koplík. Jezdili jsme k němu každý sám, protože tehdy se nešlo scházet hromadně a zkoušet. Já k němu přijel se španělkou, nahráli jsme to a kluci pak vymýšleli a dodělávali aranže. Každá píseň se tak průběžně měnila. Já a kytarista Staňa Bartošík jsme starší ročníky, nechtěli jsme natáčet doma a posílat si to přes internet. Ale kytaristi jsou mladí, těm to nevadilo. Proto o desce říkám, že je vymazlená, hodně jsme si s ní pohráli.
Název alba V podroušeném stavu odkazuje na vyšší spotřebu alkoholu v době, kdy byli všichni doma?
Kdepak, natáčeli jsme střízliví. (směje se) Pro nás je symbolem současného období rouška, i proto jsou na bookletu naše postavičky v elektronické verzi s obličejem, ale přímo na CD už s rouškami.
Kapela FleretKapelník, autor hudby, kytara, mandolína, zpěv: Zdeněk Hrachový (ten stál už u zrodu kapely) Housle, kazoo, foukací harmonika, dudy, zpěv: Stanislav Bartošík Baskytara, zpěv: Radek Postava Elektrická kytara: Vítek Rokyta Bicí nástroje, zpěv: Rosťa Koplík Zdroj: fleretmusic.cz |
Promítl se covid-19 i do obsahu textů?
Titulní song je o pocitu muzikanta, který nesmí dlouho hrát. Hudbu dělám 37 let, ale poprvé v životě se mi stalo, že jsem tři až čtyři měsíce nemohl vystupovat. Už po dvou týdnech jsem byl strašně nervózní a nesvůj, je to vážně nezvyk. Píseň Moje celebrity zase vzdává hold běžným profesím, ale ta vznikla už před rokem a k současnosti si hezky sedla. Jinak je deska typická pro Fleret, hravá a pestrá, písně mají různou náladu.
Která z nich má potenciál stát se hitem?
Těžko říct, kolikrát se prosadí píseň, u které bych to třeba nečekal. Jistotou je však Bír, bír, což je česká verze songu Beer, Beer finských Korpiklaani, hráli jsme spolu předloni na Masters of Rock. Písnička Slunovrat je hodně rytmická a pojednává o bohu Ódinovi a hlavně na východní a severní Moravě to s lidmi třepe, když ji hrajeme naživo. Chodí tady na nás dost lidí, kteří jezdí i na Masters, k tomuto stylu mají vztah. Máme tam i pár pseudolidovek, které si s námi fanoušci rádi zazpívají nebo pak zahrají sami u táboráku. Kopčiska, to je typická „flereťárna“ a náladovka podobná Zafúkanému. Libor Mysliveček se v ní vypsal z lásky k valašské přírodě a kopcům, které nás tady obklopují.
Kolik desek obvykle prodáte?
Album vychází v nákladu čtyř tisíc kusů a pak doděláváme. Tím, že hodně hrajeme, prodáme spoustu alb přímo na koncertech. Všechny naše desky splňují požadavky na zlatou i platinovou desku, ale to je tím, jak se za poslední léta snížila čísla prodejů nutná ke splnění tohoto kritéria. Takže se tím ani nikde nechlubíme a neřešíme to. Jsme rádi, že o naši muziku je pořád zájem. Děláme i LP nového alba, které vyjde až v lednu, dříve se to nestihne.
Podpořili vás lidé během koronakrize, když jste nemohli hrát?
Byl jsem překvapený, jak se na jaře zvedl prodej v e-shopu. Starší cédéčka, zpěvníky, trička... Fanoušci toho kupovali hodně, asi jim chyběla muzika a chtěli nás podpořit. Chtěl bych jim strašně moc poděkovat, byla to pro nás vzpruha. Teď od 1. srpna spouštíme prodej desky na e-shopu, do prodejních sítí ji ani nedáváme.
