Na jedné straně je kabinet vedený snahou ochránit zdraví obyvatel, na straně druhé musí usilovat o to, aby nezadusil celé hospodářství. Podle bývalého prezidenta Václava Klause nelze restriktivní kroky hodnotit bez vědomí toho, že vláda je neustále nucená řešit dilema, jak daleko s prevencí zajít, a stavět proti sobě přínosy a negativa každého rozhodnutí.
Je ale jisté, že řadě podniků se nevyhne bankrot a hospodářství by se letos mohlo propadnout o 15 až 20 procent, míní Klaus. Uskromnit se tím pádem budou muset i občané. „Že klesne ekonomika o x procent, ale všichni budou žít, jako by se nechumelilo, budou trávit každý možný víkend na lyžování v Alpách a třikrát za rok pojedou k teplým mořím, od toho si naše společnost musí odvyknout. A musí si odvyknout od pohodlí. A jestli něco bude zásadním dopadem krize vyvolané koronavirem, mělo by to být toto,“ domnívá se exprezident.
LN: Co říkáte dnešní situaci kolem koronaviru?
Na straně jedné je to určitě největší událost našich životů tohoto typu. A nejen našich. Řekl bych i lidí o kousek starších než my. Sto let od epidemie španělské chřipky tady nic srovnatelného nebylo. Takže je to mimořádný fenomén, který nelze bagatelizovat. K tomu dávám tři vykřičníky. Na druhé straně jako ekonom, který žije nikoliv v absolutních soudech, ale v soudech relativních, vím, že základem lidského rozhodování je trade-off. Tedy že v každém našem rozhodování vždy platí neodstranitelný vztah něco za něco. Je to věčné dilema. A v něm se nyní v opravdu velké míře ocitáme.