Na chodbě zlínského okresního soudu postávali v družném rozhovoru právníci Vodovodů a kanalizací Zlín a Moravské vodárenské, jež je součástí koncernu Veolia.
Čekali, až soudce zahájí jednání o dvou smlouvách, na jejichž základě koncern k nelibosti některých měst a obcí vodárny provozuje, částečně vlastní a čerpá z nich zisky. A možná že už tušili, jak první jednání v této věci skončí.
Když totiž s mírným zpožděním začalo, vzápětí zase skončilo. Soudce ho odročil na listopad. Důvod? Právníci Moravské vodárenské večer před jednáním poslali na soud sto stran textu s desítkami příloh, v nichž se hájí.
„Materiál, který jsem dnes ráno obdržel, je velmi obsáhlý. Pokud mám jednání vést zodpovědně, musím se s ním nejdříve seznámit,“ vysvětlil po odročení případu soudce Jiří Němec. „Je to nestandardní, že to pošlou tak krátce před jednáním. Za čirou obstrukci to však považovat nelze,“ doplnil.
Vychází z toho, že Moravská vodárenská podala před časem námitku, že případ by měl řešit rozhodčí soud. Němec ji zamítl a koncern se proti tomu odvolal.
„Asi počítali s tím, že jednání zruším a předložím to odvolacímu soudu. Řekl jsem, že to dělat nebudu. Zřejmě proto začali připravovat vyjádření těsně před jednáním,“ přiblížil Němec.
Je to obstrukce, zlobí se starostové Fryštáku a Otrokovic
Zástupci Otrokovic a Fryštáku, kteří jako akcionáři VaKu soud vyvolali žalobami, nemají o účelovosti podání za strany Moravské vodárenské pochyb.
„Je to zcela evidentně obstrukce. Není to žádné překvapení,“ reagoval otrokovický starosta Jaroslav Budek, který včera u soudu nebyl, ale o jeho průběhu byl informovaný.
„Je vidět, že každý den, měsíc a rok je pro ně výhrou. Prodlužují tento stav, protože jim plynou zisky,“ dodal na adresu Moravské vodárenské. „Každý si o tom může udělat obrázek sám,“ řekla s hořkým úsměvem při odchodu od soudu právnička Fryštáku Pavla Plašilová.
Města podala žaloby už v roce 2005. Zlínský soud ale řízení přerušil do doby, než bude rozhodnuto o platnosti valné hromady vodáren z roku 2004, kde se smlouva o prodeji části podniku schvalovala. Vrchní soud v Olomouci už pravomocně rozhodl, že byla neplatná, takže proces ve Zlíně se mohl opět rozjet. Včerejší hlavní líčení bylo nařízeno před necelými třemi měsíci.
Podle právníka Moravské vodárenské Hynka Peroutky se ale firma nemohla za tu dobu se spisem o třech tisících stranách seznámit rychleji, aby svoje argumenty předložila soudu dříve.
„Takové množství materiálu zpracovat během dvou a půl měsíce, navíc letního času bylo velice obtížné. Nebylo v našich silách to udělat dříve,“ uvedl Peroutka.
Soudy o vodu se táhnou už 13 let
Argumentoval tím, že Moravská vodárenská dosud nebyla na rozdíl od VaKu Zlín či měst a obcí účastníkem soudních řízení, která se táhnou už 13 let. A tudíž neměla ani přístup do spisu, nevěděla, co je jeho obsahem, jaká jsou v něm tvrzení, důkazy.
„Doteď neměla (Moravská vodárenská) v tomto příběhu žádné slovo, nemohla říct na svoji obranu vůbec nic. Teď nastal první moment, kdy se brání,“ upozornil Peroutka.
Dříve byl žalovaný vždy jenom VaK, teď je i koncern. Podle Vrchního soudu v Olomouci oba podniky a také město Zlín, jež se na dělení vodáren podílelo největší měrou, jednaly ve shodě (více zde).
„Je to nepříjemné, chtěli jsme věc projednat, byli jsme připraveni,“ prohlásil po odročení právník VaKu Zlín Ondřej Knebl.
Kritici současného stavu však říkají, že vodárny jdou na ruku koncernu, což se podle nich názorně projevilo i tím, že právníci obou podniků mezi sebou před jednáním přátelsky diskutovali.
„VaK nevystupuje aktivně. Jako žalovaná strana má mít zájem na tom, aby smlouvy byly prohlášeny za neplatné, protože by mu to přineslo zpátky ziskovou část podniku,“ míní Michal Špendlík, starosta Želechovic, které jsou akcionářem vodáren.
