Vaculík se narodil 23. července 1926 v Brumově na Valašsku v rodině tesaře. Za okupace a krátce po ní studoval obuvnickou a obchodní školu a pracoval u firmy Baťa ve Zlíně, v roce 1950 dokončil studia na pražské Vysoké škole politické a sociální.
Spisovatel Ludvík Vaculík
Souběžně působil jako vychovatel mládeže a následně jako redaktor v nakladatelství Rudé právo, později ve vysílání pro mládež Československého rozhlasu. Patřil ke generaci, která po válce s velkými ideály začala budovat novou, „lepší socialistickou společnost“. Dočkala se však krutého vystřízlivění.
V roce 1965 nastoupil do redakce Literárních novin (později Literární listy, Listy) a právě zde si svými kritickými články získal přízeň veřejnosti. Jeho prvním velkým dílem, jež si vydobylo ve své době až kultovní statut, byla novela Sekyra, vydaná v roce 1966. Vaculík v ní sugestivně popsal poválečné nadšení a pozdější trpké zklamání.
V disentu
Za svůj projev na sjezdu svazu spisovatelů v roce 1967 byl vyloučen ze strany a publikace jeho manifestu 2000 slov, vyzývajícího občany k vytváření politiky zdola, je dodnes považována za jeden z vrcholů pražského jara. Konzervativní komunisté jej ovšem označili za platformu kontrarevoluce. Po srpnové okupaci se tak Vaculík octl na čelném místě seznamu nežádoucích osob.
Po následující dvě desetiletí byl jedním z předních disidentů a autorů, zakázaných sice oficiálně, ale šířených samizdatem nebo v zahraničních edicích. Sám vedl jednu z nejdůležitějších samizdatových edic Petlice. Jediným příjmem mu v té době byly honoráře za zahraniční překlady jeho děl, zejména prózy Morčata, která byla přeložena do jedenácti světových jazyků.
Podpis Ludvíka Vaculíka pod Chartou 77
Své každodenní zkušenosti z konce 70. let, ale i zvýšený tlak ze strany Státní bezpečnosti po vzniku Charty 77, mezi jejíž zakládající členy patřil, shrnul ve své knize-deníku Český snář.
Zároveň psal vysoce ceněné fejetony, pravidelně jeden za měsíc. Jejich čtenáři však byli téměř výlučně z disidentských kruhů – normálně vydány byly až ve dvou sbornících Jaro je tady a Srpnový rok po roce 1989.
Po sametové revoluci se Vaculík nejen vrátil do publicistiky pravidelným psaním fejetonů do Literárních a zejména Lidových novin, do nichž přispíval prakticky do posledních chvil svého života, tak také řadou větších literárních děl, z nichž největší ohlas zaznamenaly Jak se dělá chlapec (1993) a poslední román Hodiny klavíru z roku 2007.
V roce 1997 Ludvíku Vaculíkovi propůjčil prezident Václav Havel Řád T.G. Masaryka. O jedenáct let později získal Státní cenu za literaturu. V roce 2002 dostal Cenu Karla Čapka, udělovanou PEN klubem.
Kondolence premiéra Bohuslava SobotkyS pocitem velké ztráty jsem dnes přijal zprávu o úmrtí spisovatele Ludvíka Vaculíka a rád bych vyjádřil upřímnou soustrast jeho ženě i celé rodině. Pan Vaculík zanechal originální a nesmazatelnou stopu nejen v dějinách české literatury a žurnalistiky, ale i v politickém a veřejném životě. Budeme si jej všichni pamatovat jako významného a odvážného muže pera a slova, který po celý život a za každého režimu přemýšlel svobodně a nezávisle. Bohuslav Sobotka |
