Několik historiků, ředitel střední školy, rozhlasová redaktorka, soudce nebo městský strážník. Všichni z nich mají společné - pocházejí nebo působí ve Zlínském kraji a loni vydali knihu.
Tipy MF DNES na knihy z regionuPravá tvář anděla Prameny na Valašsku a v Podbeskydí Rub a líc baťovských sporů Stroj se (ne)zadrhl Od škodovky po quattro Moravští Šternberkové Životní osudy Uloupené dílo Vzpomínky Kroměříž - historické město & jeho památky Baťovi muži Příběhy domů a vil Olšava ví svoje Jak maminka vylezla na věž Za dlúhých večerů... Chřiby - hledání hrobu starého Metoděje |
Podobně různorodé jako "civilní" povolání zdejších spisovatelů jsou i témata jejich knih. Píší pohádky, romány i literaturu faktu.
Rozdělit se dají na historiky a ostatní. To proto, že s profesí historika je publikační činnost pevně spojená, dá se tedy říct, že se psaním také živí.
Potvrzuje to etnografka z Muzea Jihovýchodní Moravy Blanka Petráková. Společně s Ladislavou Horňákovou, jinak historičkou umění, vydala knihu Příběhy domů a vil.
"Materiály jsem původně sbírala pro stejnojmennou výstavu, kterou jsem dělala v muzeu," říká Petráková. Její díl práce spočíval v tom, že popsala osudy a příběhy obyvatel 34 luhačovických vil. Horňáková pak doplnila skutečnosti o architektuře.
Jejich kolega z oboru, historik Zdeněk Pokluda, vydal loni knihy hned dvě: Baťovi muži a Moravští Šternberkové. První z nich nabízí portréty nejbližších spolupracovníků Tomáše Bati, od Dominika Čipery nebo Hugo Vavrečky až po méně známé, ale pro rozvoj firmy podstatné zaměstnance.
Uživit se psaním? Kdepak, spíše to je prodělečná činnost
Druhá skupina spisovatelů se živí různě a psaní věnuje výhradně volný čas. Autorka pohádek Michaela Vetešková je redaktorkou Českého rozhlasu. Sepsala příběhy, které vypráví večer před spaním svým dětem.
Pod historickým románem z alžbětinské Anglie Pravá tvář anděla je pseudonym Karel Cubeca, který skrývá ředitele vsetínské soukromé střední školy Karla Kostku. Knihu Životní osudy zase napsal Petr Klapil, člen městské policie v Kroměříži.
Spoléhat se na to, že výdělky z knížek pokryjí běžné životní náklady, ale všichni odmítají. Nutno ale dodat, že po tom ani netouží.
"Uživil bych se. Velmi skromně, ale uživil. Jenomže to není podstatné. Takhle je to pro mě zábava, nechci psát proto, že musím," vysvětlil Kostka.
Klapil věnoval svému dílu o 211 stranách čtyři roky života. Bádal v archivech, muzeích i pozůstalostech. "Psát jsem začal v redakci kvasických novin, kde jsem měl rubriku Životní osudy," vybavuje si Klapil.
A protože materiálů nasbíral více, než se mohlo do novin vejít, vznikla kniha. Čtenář v ní najde třeba příběh Karolíny Šternberkové, rodačky z Pohořelic nebo Ferdinanda Urbánka, kroměřížského cukrovarníka. "Narazil jsem i na informace, které přede mnou ještě nikdo nepublikoval," tvrdí Klapil.
Jedním z nejzkušenějších autorů v regionu je Josef Holcman, který má na kontě sedm knih. Je soudcem a tvrdí, že psaním kompenzuje náročné povolání. A přesto, že dvě jeho knihy získaly nominaci na prestižní ceny, ani jeho psaní neuživí.
"Činnost je to velmi prodělečná. Z těch sedmi knih jsem zatím dostal jediný honorář. Živit se jako spisovatel je možné až v případě, že jde o náklad v počtu deseti tisíc kusů. Mých knih se tisknou dva tři tisíce," upozornil Holcman.
Šternberkové vládli ve Zlíně i BojkovicíchProč je ve znaku Zlína i některých dalších měst ve zdejším kraji žlutá osmicípá hvězda? Pro historika směšná otázka, pro mnoho laiků ale neproniknutelná záhada. Každý, kdo neví, odpověď najde v nové knize zlínského historika Zdeňka Pokludy. Jmenuje se Moravští Šternberkové - Panský rod rozprostřený od Jeseníků ke Karpatům. Už v názvu je obsažená odpověď na položenou otázku. A pro nepoučeného čtenáře je jistě zajímavé, že šlechtický rod Šternberků zanechal ve Zlínském kraji ve 14. a 15. století velmi výraznou stopu, kterou nyní Pokluda mapuje. Šternberkové vládli na sídlech v Lukově, ve Zlíně, Bojkovicích, Holešově, Kvasicích či Malenovicích. Teprve roku 1950 poslední paní Šternberková musela opustit zestátněný Pohořelický zámek," přiblížil Pokluda. "Rodu patřilo mnoho panství: od Bystřice pod Hostýnem k Hluku, od Litenčic až po Bojkovice," podotkl. Čtenář se v obsáhlé publikaci, která má přes 350 stran, dozví o hromadění majetku i ztrátách knížecího rodu, jeho sporech, rozbrojích i nezdařených sňatcích. Knížka také odstraňuje některé pochybnosti: například tu, která panuje kolem konfiskace šlechtického hradu a velkostatku v Malenovicích v roce 1946. Pokluda věří, že jeho dílo, jež vydalo nakladatelství Lidové noviny v Praze, může být užitečné a zajímavé pro laické čtenáře z měst, kde Šternberkové působili. "A potom také pro historiky a poučené zájemce, kteří se zajímají o to, jakou roli u nás sehrála šlechta za posledních 800 let," naznačil historik. Rod Šternberků je původem z Posázaví, během krátké doby ale rozkošatěl a rozšířil se i na Moravu. Jako jeden z mála si uchoval významné postavení i po Bílé hoře. Na Moravě Šternberkové zaujímali ve 14. a 15. století mezi aristokracií nejpřednější místo, pak ale zdejší větve začaly vymírat. Pokluda, který řadu let vedl zlínský archiv v Klečůvce, na knize pracoval s přestávkami pět let. Dnes spolupracuje s knihovnou Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. |
