Názory na to, proč se dnes "otesánci" rodí častěji, bývají pestré, leč ne vždy vědecky podložené. Petra Protivanská otěhotněla takřka zázrakem ve třiatřiceti letech po několikaleté anabázi s pokusy o umělé oplodnění.
"Samozřejmě jsem byla tou nejšťastnější a nejsvědomitější nastávající matkou," říká. "Dbala jsem na stravu, pravidelně si dávkovala těhotenské vitaminy. Když mi pak porodník předal na sále holčičku vážící čtyři kila dvacet, smál se, že jsem ji takhle vyhnala právě těmi vitaminy."
Jiní odborníci však zastávají názor opačný. "Až mýtizovaný vliv vitaminů na váhu plodu nebyl nikdy prokázán. To je holý nesmysl, " tvrdí třeba gynekolog a porodník Michal Koucký. "Za posledních dvacet let se porodní váha dětí zvyšuje všude na světě a souvisí zřejmě se zlepšením životní úrovně populace."
Podle některých lékařů zase zmíněné medikamenty nepůsobí sice přímo na vyšší porodní hmotnost dítěte, nicméně mohou zvyšovat chuť k jídlu. A těhotenským přecpáváním si už samozřejmě na cvalíka "zadělat" můžeme.
Pohybem ke štíhlé linii miminka
"Váha plodu je více či méně z naprosté většiny případů dána geneticky, nikoliv třeba jen vlivem rodičů či prarodičů, ale vlastním genetickým růstovým programem," vysvětluje doktor Koucký. " To znamená, že již v době splynutí vajíčka a spermie je jasné, jak zhruba bude růst plodu programován."
Opačným problémem je samozřejmě extrémní podvýživa především v rozvojových zemích, která má podle porodníka vliv na nižší porodní váhu novorozence. Nicméně plod se chová jako parazit, takže ho většinou relativní nedostatek potravy (třeba i dieta) v růstu tolik neovlivní.
Vyšší příjem potravy se ale na růstu plodu podílí významně. Stejně jako pasivní chování těhotné ženy. "To je bohužel důsledkem nešvaru současné péče, protože se z těhotenství dělá nemoc a těhotné se mnohdy zcela nesmyslně omezují," soudí porodník.
Kromě toho je prokázáno, že těžší miminka se rodí také diabetičkám či maminkám, které rodí již poněkolikáté. Některé statistiky poukazují i na fakt, že častějšími "pořízky" bývají chlapečci.
Jak se klubou na svět?
Když čekala své první dítě sedmadvacetiletá Jarmila z Prahy, přála si, aby bylo velké. "Dva roky nazpět jsem provázela v poporodních týdnech kamarádku, která přivedla na svět ani ne dvoukilového sedmiměsíčního chlapečka," říká. "Dlouhou dobu ležel v inkubátoru, visely z něho hadičky, ani se nevědělo, zda vůbec bude žít. Bylo to pro mne takové trauma, že jsem si opravdu přála velké, silné dítě, které by všem nástrahám bez problémů čelilo."
Jarmile se sen splnil. Vítek vážil přes čtyři kila a měl se čile k světu. "Porod nebyl tak strašný, jak by se vzhledem k velikosti dítěte mohlo zdát," vzpomíná Jarmila. "Pro mne byla nejhorší zkušenost poslední dny před porodem. Měla jsem fakt obří břicho a lidi na mne na ulici reagovali mnohdy nevkusně."
Jarmila měla s porodem Vítka štěstí, leč ne vždy znamená, že "velké" dítě rovná se "bezproblémové" dítě. Větší miminka jsou spojena s vyšším rizikem komplikací, ať již na straně matky či plodu.
Častější bývá rozsáhlejší poranění rodičky - větší plod s sebou nese vyšší pravděpodobnost nepoměru mezi plodem a pánví, tudíž riziko císařského řezu, případně ukončení porodu vaginální porodnickou operací pomocí kleští. Poranění, například klíční kosti, může utrpět i miminko.
Také nutně neplatí, že "pořízek" se bude mít hned čile k světu. Jitka Čechová porodila v pražském Podolí takřka čtyř a půl kilovou holčičku a vzpomíná: "Byla nejméně o hlavu větší než všechna ostatní miminka. Vypadala, že jsou jí aspoň tři měsíce. Jenže se třásla zimou tak, že ji zavřeli jako nějakého nedonošenečka do inkubátoru a první noc jsem ji nedostala ani na kojení. Dvoukilové děti tam vesele ležely na postelích a pily si v klidu mléko a moje obří Anežka se klepala zimou, takže ji z toho inkubátoru vytáhli až asi třetí den."
