Marečkův odchod, to je rána pro fotbal

Zlín, Kunovice - Stovky hráčů ve všech soutěžích - okresním přeborem počínaje a ligou konče - nastoupily o víkendu s černými páskami na rukávech. Střelci desítek branek výjimečně neskákali radostí, ale s tichou vzpomínkou svůj úspěch věnovali Vlastislavu Marečkovi. Fotbalovému trenérovi, který v neděli podlehl rakovině.

"Když mi přestal odpovídat na sms zprávy, tušil jsem, že je zle," řekl jeho kolega a osobní přítel Pavel Hoftych

Právě Marečkem při své práci kouče v mnohém inspiroval. "Co všechno jsme spolu prožili, to se ani vypovědět nedá, to by byly celé romány," řekl.

Smutek však nezavládl jenom ve Zlíně. Marečkova stopa je v celém Zlínském kraji mimořádně výrazná, jeho rukama prošly stovky hráčů, kteří dnes bojují na zelených trávnících po celém regionu.

"Především jeho zásluhou má zlínský mládežnický fotbal tak vynikající renomé. Coby šéftrenér naší mládeže před lety vychoval stovky kvalitních fotbalistů," říká současný šéf zlínského klubu Zdeněk Červenka.

Vlastislav Mareček

Narozen 15. dubna 1966 v Uherském Hradišti, zemřel 2. září 2007 v Praze. S trénováním začal doma v Kunovicích. Po vojně ho oslovil bývalý trenér a nabídl mu práci u dětí. Přes Kunovice a Staré Město se dostal do Zlína, kde začal vést sportovní třídy.

Mezi jeho svěřenci byli například Zdeněk Grygera, Vlastimil Vidlička a spousta dalších ligových hráčů. Působil u řady mládežnických reprezentací, naposled byl asistentem trenéra týmu do 21 let.

Muže začal trénovat v létě 2002, kdy se nečekaně stal koučem ligového nováčka ze Zlína. Tým dvakrát za sebou dovedl na sedmé místo. V létě 2004 odešel do Teplic, s nimiž skončil třetí a čtvrtý. Letos v lednu s trénováním skončil, protože podruhé onemocněl rakovinou. V rámci možností pomáhal reprezentační jednadvacítce.

Fotbal prožíval na 110 procent Právě při zápase dorostenců se poprvé s Marečkem setkal ligový rozhodčí ze Slavičína Tomáš Adámek.

"Vlasta byl pokaždé hodně impulzivní, v každém momentu zápasu bylo znát, jak moc mu na úspěchu záleží. Všechno prožíval mnohem intenzivněji, než řada dalších trenérů," říká Adámek.

Jeho rožnovský kolega Robert Kubáň dodává: "Pro ostré slovo nešel daleko, ale jakmile z něj napětí opadlo, byl naprosto v pohodě. Prostě fotbal prožíval na sto deset procent."

Jedním ze stovek hráčů, jejichž kariéru osobně Vlastislav Mareček formoval, je zlínský odchovanec Tomáš Janíček. Ani on neměl o víkendu k slzám daleko.

"Trénoval mě od osmé třídy, právě jemu jsem asi vděčný ze všech trenérů nejvíce. Byl tvrdý, ale férový. Choval se ke všem stejně, ať už to bylo v dorostu nebo potom mezi muži," vzpomíná Janíček, jemuž před lety předpovídal Mareček slibnou budoucnost.

Zlínský stadion zřejmě ponese trenérovo jméno

Stadion zlínských fotbalistů by mohl nést jméno zesnulého trenéra Vlastislava Marečka. Klub už přemýšlel, jak nejlépe uctít jeho památku, přejmenování stadionu je jednou z alternativ. "Probírali jsme to, jde o jednu z alternativ. Do úvahy připadá také areál na Vršavě, kde Vlasta zanechal největší stopu," uvedl zlánský ředitel Ladislav Minář. "Ale zatím je všechno čerstvé. Taky se musíme poradit s jeho rodinou, co by si přála.“

žet

Nynější opora slovenské Nitry jeho slova naplnila. "Nikdy na něj nezapomenu," řekl Tomáš Janíček.

Smutek včera odpoledne zavládl ve všech šatnách i na chodbách tréninkového areálu mládeže ve Zlíně Vršavě. "Od Vlasty jsem se učil dlouhá léta, byl a nadále pro mne bude trenérským i lidským vzorem," podotkl současný trenér starších zlínských dorostenců Jan Somberg.

Naposledy se lidé budou moci s trenérem Vlastislavem Marečkem rozloučit v pátek v 15.30 v kunovickém kostele.

Nebýt Vlasty, dnes bych
netrénoval, přiznal Hoftych

Ve fotbale nepoznal zlínský trenér Pavel Hoftych čistšího člověka. Vlastislav Mareček byl jeho nejbližší kamarád. Denně si telefonovali, trávili společně dovolenou. "Vlasta neřešil peníze, nepoužíval zákulisní podvraťácké fígle. Šlo mu vyloženě o fotbal a o to, aby byli všichni kolem něj spokojení," říká Hoftych.

Kdy a při jaké příležitosti jste se poprvé potkali?
My jsme se potkali někdy před osmi deseti lety, když jsem hrával v Rakousku, on tehdy trénoval mládež ve Zlíně. Často jsme se bavili o fotbalu a když jsem skončil s aktivní kariérou, on mi nabídl práci u mládeže. Kdyby nebylo jeho, tak jsem možná ani dnes trenéra nedělal.

Která jedna konkrétní chvíle a vzpomínka na Vlastu Marečka vám v paměti zůstane napořád?
Určitě to nejsou fotbalové chvíle, těch byly tisíce. Nikdy nezapomenu na společné výlety na lyže, jezdili jsme pravidelně i s rodinami, to byly jedinečné zážitky.

A s fotbalem?
Živě si vzpomínám na zimní halové mistrovství, kde byl se zlínským dorostem. Turnaj jsme měli rozehraný na vítězství, nakonec jsme ale skončili třetí. Vlasta musel jít bokem, brečel i za kluky. Tak těžko nesl a cítil s nimi, že poslední krok nezvládli.

Dokázal vás někdy i překvapit?
To určitě, málokdo si ho asi dokáže představit s kytarou v ruce. On ale hrál bezvadně, jednou při zakončení v Lužkovicích s přehledem zpíval Mišíka.

Jaké by bylo hlavní motto vaší vzpomínky na něj?
Nerozlišoval mezi prezidentem a poslední uklízečkou v klubu. Bylo mu jedno, jestli je člověk takový nebo makový - byl připraven každému pomoci. Pravda, trochu na to doplácela jeho rodina, protože jí pak nevěnoval tolik času.

Určitě jste spolu neprožili jenom pohodové chvíle. Pohádali jste se někdy?
Hádali jsme se pravidelně, byl správným způsobem zaujatý do práce. Měli jsme spoustu protichůdných názorů - ne na princip a systém práce, ale na způsob, jak se k pozitivnímu výsledku propracovat.

Byly to tvrdé hádky?
Hádat se s ním byla pro mne vždycky příjemná záležitost. 

Včera jste řekl, že se Marečkova rodina budoucnosti bát nemusí, protože se o ni dokáží jeho kamarádi a přátelé postarat. Máte už nějaký konkrétní záměr?
Probírali jsme to s několika lidmi, zvažujeme formu, Není to akutní záležitost, ale rozhodně to nenechám vyšumět. Vlasta si může být jistý, že toto vyřešíme. Jestli založíme nějakou nadaci nebo uspořádáme sbírku, to už je druhá věc. Lidi měli Vlastu rádi a vím, že jeho rodinu rádi podpoří. Pomohl spoustě hráčů i lidí - vůbec se nebojím, že by naše snaha skončila fiaskem. To se nestane.