Vsetínský rodák měl jednoduchou zásadu – každému stroji, nástroji či soše vtiskl jedinečnou tvář či praktickou podobu.
„Dnes už to bereme jako standard, ale dříve nebylo samozřejmé, aby nůžky měly ergonomický tvar, netlačily a padly do ruky,“ poukázala na jeho přínos kunsthistorička Lucie Šmardová.
Kovářova práce přesáhla město, region i celou zemi. Ovlivnila dělníky v baťovských závodech, lékaře a desítky studentů a v polovině minulého století vynesla Zlín na špičku českého průmyslového designu. A jeho vliv je u regionálních firem znatelný dodnes.
Tvaroval rukojeti pracovních nástrojů
Vztah k materiálu a technice měl Kovář už jako malé dítě. Naplno se projevil ve 30. letech, když se u firmy Baťa vyučil strojním a ručním ševcem. Několikaletá praxe přímo ve výrobě mu dala obrovské zkušenosti.
Z vlastní praxe totiž znal funkční pohyby lidské ruky při ovládání strojů či nástrojů a právě jejich estetické kultivaci a ergonomické funkci se později věnoval.
Na začátku války začal chodit na zlínskou Školu umění. Ateliér vedl sochař Vincenc Makovský a v Kovářovi se dokázalo vzácně spojit umělecké a technické nadání. U Baťů byla teorie propojená s praxí, proto začal pracovat na konstrukcích.
Největší boom přišel až v 50. letech. Baťova škola už neexistovala, ale design se ve Zlíně učil dál na Střední uměleckoprůmyslové škole. V roce 1947 tady Kovář založil ateliér tvarování strojů a nástrojů.
„Nejvíc jsem se zajímal o tvarování rukojetí pracovních nástrojů,“ vzpomínal při svých 85. narozeninách.
„V dílnách jsem viděl neuvěřitelně znetvořené lidské ruce. Ženy měly pokřivené a vychýlené články prstů, muži mozoly velké jako klouby rukou. Snažil jsem se modelovat nástroj tak, aby ruce netrpěly,“ vysvětloval.
Díky tomu pak začali ševci a šičky používat jeho kleště, šídla, nůžky a nože, které jim přesně pasovaly do ruky. Práce se jim díky tomu obrovsky ulehčila.
Zdeněk KovářNarodil se 26. ledna 1917 ve Vsetíně a vyučil se ve zlínských závodech. Začínal v ateliéru Vincence Makovského v Baťově zlínské Škole umění. V roce 1947 se zde stal vedoucím oddělení tvarování strojů a v letech 1959–89 vedl zlínský Ateliér tvarování strojů a nástrojů při VŠUP v Praze, od roku 1981 šlo o samostatnou katedru tvarování strojů a nástrojů. Od roku 1989 tvořil ve vlastním ateliéru. Zemřel 21. června 2004 ve Zlíně. |
Kovář byl originál i v tom, že nevycházel jen z naučených postupů, ale radil se i s lékaři. Ve zlínské nemocnici dokonce vznikl ústav, který se věnoval zdravotním následkům a komplikacím způsobeným nesprávnými pracovními nástroji.
„Navrhoval jsem i záchodové sedátko“
Jako výtvarníka si ho žádaly strojírny z celé země. „Navrhoval jsem všechno možné – stroje, nábytek, ale i záchodové sedátko, sáňkařské boby nebo velkorypadlo,“ vzpomínal Kovář.
Takto se v 50. letech ozvala Tatra Kopřivnice.
„Vedením byli pověřeni dva pracovníci, aby navštívili profesora Kováře a projednali s ním návrh karoserie,“ píše v knize o Kovářovi architekt Josef Raban.
Jednalo se o řízení a interiér nákladních aut T 137 a 138, ale také o osobní (a dnes už legendární) vůz Tatra 603. Na ní Kovář v roce 1954 navrhl elegantní oblý tvar, který si oblíbil celý svět. Přívod vzduchu pro chlazení motoru vytvořil zvláštní kapsou na boku zadní části auta.
Z 50. let pochází i sochařská díla, která dokazují jeho výtvarné cítění. V Národní galerii je jeho torzo ženy nazvané Durr-moll. Do kroměřížské Květné zahrady navrhl fontánu Tritonů, která nahradila zdevastovaný originál ze 17. století.
„Bručoun“, který inspiroval
Kovář tehdy pracoval v Uherském Hradišti, kam byl jeho ateliér přesunutý, pořád se ale tvrdohlavě snažil vrátit design do Zlína. Podařilo se mu to až po dlouhém přemlouvání v roce 1959, kdy tady VŠUP otevřela Ateliér tvarování strojů a nástrojů. Vedl ho až do roku 1989.
„Byla to exkluzivní škola svého druhu. Nikdo tady neměl takovou praxi,“ řekla Šmardová.
Pro studenty byl Kovář „bručounem“, který měl zvláštní zvyk: například nikdy nechválil. Přitom ale dokázal inspirovat.
„Jeho systém výuky byl velmi sdělný, ale jen pro toho, kdo chtěl pochopit. Donutil studenta o problému přemýšlet. Naučil nás myslet designérsky,“ řekl o něm v roce 2002 odborník v oblasti průmyslového designu a zlínský profesor Pavel Škarka.
