Baťův mrakodrap ve Zlíně

Baťův mrakodrap ve Zlíně | foto: Jan Karásek, MAFRA

I za 50 let bude mrakodrap stejně elegantní jako dnes. Je nadčasový

  • 4
Když na konci 30. let vyrostla ve Zlíně administrativní budova obuvnické firmy Baťa, byla to druhá nejvyšší stavba v Evropě. Pak se žebříčkem gigantů sice propadala, její mimořádnost se však neumenšovala. Nyní slaví deset let od rozsáhlé rekonstrukce.

Tu vedl v letech 2003 a 2004 architekt Ivan Bergmann. „Konstrukční a architektonické řešení stavby jsem vždy považoval za nadčasové. A těší mě, že to platí i po rekonstrukci, při níž se změnil způsob jejího využití,“ naznačil Bergmann.

Téměř 80 metrů vysoká dominanta Zlína sloužila poslední půl století před opravou jako administrativní budova státního podniku Svit. 

Tehdejší vedení nepříliš vkusně upravilo vstup od třídy Tomáše Bati a nešetřilo podlahovými vrstvami, které kupilo na sebe.

Naštěstí šlo o zásahy, které se daly snadno napravit. Bergmann se tak s architekty Ladislavem Pastrnkem, Petrem Všetečkou, Mirkou Chmelařovou, Markem Šlesingerem a Milanem Vašinou mohl věnovat klíčovým věcem.

Baťův mrakodrap

Postavil ho Jan Antonín Baťa podle projektu architekta Vladimíra Karfíka v letech 1936 až 1938 jako administrativní sídlo firmy Baťa.

77,5 metru vysoká budova měla šestnáct nadzemních a jednu podzemní etáž a byla tehdy druhá nejvyšší v Evropě.

Skelet postavilo 40 dělníků za 160 dnů, každých deset dnů přibylo podlaží. Mrakodrap stál 8,8 milionu korun.

Kancelářský prostor v každém patře pojal 200 lidí. Osmá etáž byla ředitelská a interiéry pracoven Jana Antonína Bati, Dominika Čipery, Huga Vavrečky nebo Josefa Hlavničky byly noblesně vybavené.

Mrakodrap udivoval technikou: pojízdnou kanceláří ve výtahu, důmyslný byl systém umývání oken, měl potrubní poštu, kvalitní klimatizaci.

Po rekonstrukci v letech 2003 a 2004 je mrakodrap sídlem Zlínského kraje a finančního úřadu.

Je kulturní památkou.

Paradoxní bylo, že autoři přestavby museli vymyslet návrh, který by se na vzhledu budovy co nejméně podepsal. Museli se upozadit, ne chrlit supermoderní řešení. Záměr totiž zněl: upravit stavbu tak, aby vypadala jako v roce 1938, kdy byla dokončena.

„Odstraňovali jsme nevhodné zásahy a navrhovali restaurátorské práce, například v osmé etáži byly velkorysé,“ upřesnil Bergmann. Celé osmé, takzvané ředitelské patro, které obsadil finanční úřad, je téměř beze změn. Dřevěné obložení, kovové lišty i svítidla jsou původní, zrepasované. Taky hodiny, hydrant, pítko.

Nejobtížnější byla přestavba pater, která bývala otevřenou kancelářskou krajinou, na klasické úřednické prostory. Tedy kanceláře oddělené příčkami, při zachování vzdušné chodby. To se týkalo i 15. etáže, kde dnes sedí krajští radní.

Dělníci zrepasovali také cihlové obložení budovy a kabinu na kolejnici, z níž se umývají okna. „Je to jediná možnost, jak to dělat,“ podotkla vedoucí oddělení hospodářské správy krajského úřadu Dagmar Sýnková.

Údržbou prošla i největší technická vzácnost – pojízdná kancelář Jana Antonína Bati, který v ní však nikdy neseděl, protože před Němci emigroval do Ameriky. Atrakcí je terasa s kavárnou, kde však Bergmannovi vadí ochranné sítě kvůli sebevrahům. Jinak je spokojený.

A na otázku, jak bude budova vypadat za půl století, odpovídá bez rozmýšlení: „Stejně elegantně jako dnes. Je přece nadčasová.“