Jedním z nich je i Luděk. V mládí popíjel alkohol stejně jako jeho vrstevníci. Ani víc, ani méně. „Společnost je k pití strašně tolerantní. Neměl jsem problém, aby mi nalili, i když mi nebylo osmnáct,“ vzpomíná muž pocházející z Kroměřížska.
Pak se přidalo každodenní vysedávání v hospodě. A začaly problémy, Luděk přišel o práci i přítelkyni. „Stejně jako každý alkoholik jsem to neuměl řešit zdravým způsobem. Na ulici jsem pak žil tři roky,“ vzpomíná muž, který se ze závislosti na alkoholu léčil. Dnes abstinuje dvanáctým rokem.
Už před šesti lety ve Zlínském kraji léčilo téměř 130 lidí na 100 tisíc obyvatel, celorepublikový průměr byl tehdy 95 osob. Před třemi lety se sice podařilo počet snížit na „pouhých“ 120, i tak ale Zlínský kraj zůstal v celorepublikovém srovnání na druhé příčce.
Podle údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny bylo před dvěma lety v kraji 227 pacientů léčených kvůli závislosti na alkoholu. Více jich VZP napočítala jen v Jihomoravském kraji. „Nabízí se vysvětlení, že u nás máme blízko ke slivovici nebo vínu, ale zdůvodnění těchto čísel to není,“ reagoval krajský radní za zdravotnictví Lubomír Nečas.
Jediným místem, kde se v kraji alkoholici léčí, je psychiatrická nemocnice v Kroměříži. A tam si statistiku vysvětlují jednoznačně - číslo navyšují alkoholici z jiných měst. „Máme jedno z největších oddělení v republice, které čítá až 140 lůžek. Díky tomu k nám jezdí pacienti ze všech koutů Česka,“ konstatovala primářka toxikorehabilitačního oddělení Adéla Stoklasová. Více lůžek nabízí jen kraj Vysočina a Praha.
Dvanáct procent pacientů se vrátí, jinde je to dvojnásobek
Velké oddělení se v Kroměříži projevuje i jinak. Má výrazně kratší čekací doby než jinde, což je pro lidi se závislostí důležité. „Zatímco jinde musejí čekat na přijetí k léčbě měsíc i dva, a může se stát, že je odhodlání přejde, my jsme schopní je přijmout mnohem rychleji,“ vysvětlila Stoklasová. Ve speciálních případech má nemocnice také oddělení, kde může pacienta přijmou okamžitě a bez objednání.
Podle Nečase navíc náš region vyhovuje třeba i známějším osobnostem z Prahy, které se raději léčí na odlehlém konci republiky. VZP ovšem takové vysvětlení odmítá. „Pacienty nepočítáme podle polohy léčebny, ale podle jejich trvalého bydliště,“ upozornil mluvčí pojišťovny Oldřich Tichý.
Stoprocentně jistým faktem zůstává údaj o tom, kolik léčených alkoholiků se do nemocnice zase vrací, protože s pitím nedokázali přestat.
Zlínský kraj má takových lidí z celé země nejméně. Konkrétně v roce 2014 muselo léčbu znovu podstoupit necelých dvanáct procent pacientů, zatímco jinde jich bylo i více než třicet procent.
Úspěch těch, kteří podobně jako zmíněný Luděk dokázali vydržet bez alkoholu řadu let, tkví mimo jiné v nastaveném systému. „Stráví u nás tři měsíce a se sestrou nebo lékařem navážou vztah. Pak je jednodušší dosáhnou toho, že se ozývají. A když se napijí, můžeme jim pomoci, a zvládnou to i bez hospitalizace,“ popsala primářka kroměřížského oddělení.
Následná léčba je však doživotní a důležitá je při ní hlavně silná vůle. „Nejsem vyléčený. Někdo má cukrovku, já jsem alkoholik. Jen teď zvládám nepít,“ dodal Luděk.
