„Snažím se dělat krásné fotky. Nevím, proč bych měl fotit černobílé snímky, když je všechno tak krásné. Počkám si vždy na hezké světlo, barvu,“ popisuje Řezníček.
Už když začínal fotit na film v polovině 90. let, kupoval si jen barevný. Nezajímala ho deprese, spíš radost. A těší ho, že bydlí ve Zlíně, jemuž jako by tím, že ho zaznamenává v těch půvabnějších polohách, splácel vděk, že v něm může žít.
„Praha je nádherná, protože má historii. Zlín má jen sto let, ale je úžasný. Vlastně je to červená baťovských domků na zeleném podkladu stromů,“ líčí Řezníček. „Fotím rád z terasy mrakodrapu. Líbí se mi také pohled na město z pole u kapličky nad Přílukem. To jsou místa, kam se vracívám,“ říká.
Fotí i svatby a další věci, jeho uhranutí Zlínem je ale nepřehlédnutelné. Po městě chodí se psem nebo jezdí na kole. Stále s digitálním foťákem v kapse. „Když projdu třikrát za den parkem, tak ho třikrát vyfotím. Pokaždé je trochu jiný,“ přibližuje.
Má ale také koncept: fotí názvy ulic s pozadím, jež jim odpovídá. Nebeskou s hvězdným nebem, Červánkovou s červánky, Větrnou s kymácejícím se stromem a Duhovou – jak jinak než s duhou.
Začínal podle fotek baťovského Zlína
„Tuto fotku jsem pořizoval asi půl roku. Vždycky když pršelo, sledoval jsem doma radar, před koncem deště sedl na kolo a jel na Příluky, kde je Duhová ulice. Jednou byla duha slabá, jindy se mi nevešla do záběru. Jel jsem tam snad osmkrát, než se mi to podařilo vyfotit. Byl jsem pak hrozně šťastný,“ usmívá se fotograf, který je samouk.
Pomáhá mu, že vystudoval zlínskou filmovou školu, obor výtvarník scény. A hlavně ho focení Zlína baví. Už několik let vydává před koncem roku kalendář Magický Zlín, za který byl i oceněný. Ten aktuální na rok 2017 už je v prodeji.
Jeho snímky navíc časem začínají mít i historickou hodnotu, protože zachycují město, které se v čase mění. I v tom se odlišuje od jiných fotografů.
„Když jsem začínal, fotil jsem podle starých baťovských fotek, stejný prostor ze stejného místa. Přitom jsem uviděl, jak se město změnilo,“ vykládá Řezníček. „A vidím to i teď u svých fotek.
Bývá na nich zachycená budova, která už nestojí, strom, který skáceli. Proto mě focení Zlína začalo bavit, chytlo mě a dosud nepustilo,“ dodal.
