Zdravotní pojišťovny však takovou péči nehradí a nyní teprve zjišťují, zda by se jim vyplatila. Zlínský domácí hospic je jedním z devíti v zemi, u kterých Všeobecná zdravotní pojišťovna sleduje, jaké má náklady.
„Odevzdáváme velmi podrobné údaje o tom, jaké léky podáváme, v jakém množství nebo jak často vyjíždíme k pacientovi,“ popsala Eva Hegmonová, ředitelka hospice Most k domovu a zároveň místopředsedkyně České společnosti paliativní medicíny. Souběžně s tím se vypočítávají i náklady na péči o podobné pacienty v nemocnicích.
Projekt začal loni v dubnu a po roce měl skončit. Pokračovat ale bude do konce letošního roku, pojišťovna totiž potřebuje více údajů. „Ukázalo se, že organizace, které péči poskytují, ji skutečně indikují pouze lidem, kteří jsou v závěrečné fázi života. Proto jsme program prodloužili, aby se naplnil limit 350 lidí,“ vysvětlil mluvčí VZP Oldřich Tichý.
Ve Zlíně do něj zatím zařadili 51 pacientů, kterým pojišťovna péči uhradila. V letošním roce jich bude dalších 56. Jde ale pouze o klienty VZP, ostatní zdravotní pojišťovny nic podobného nenabízejí. A stejně jako se protahuje zkoumání, vzdaluje se i doba, kdy by mohly s proplácením péče začít. „Všechny pojišťovny vyčkávají, jak dopadne vyhodnocení pilotního projektu,“ poukázala Hegmonová.
„Není důvod, proč by to doma nešlo,“ říkají odborníci
Odborníci, kteří za domácími hospici stojí, jsou ale přesvědčení, že konečné účty vyjdou ve prospěch domácí péče, nebo minimálně nebudou dražší než pobyt v nemocnici. A argumentují i společenskou hodnotou. Domácí hospic totiž funguje tak, že o nemocného pečuje doma někdo z blízkých. Musí tomu podřídit vlastní program, naučit se polohování či umývání pacienta na lůžku.
K dispozici má 24 hodin denně a sedm dnů v týdnu podporu lékaře a sestry, kteří jsou neustále na telefonu, případně připravení přijet během pár minut. Lékař rozhoduje o nasazení léků, jejich dávkování, dokáže tlumit bolest. „Lidé mívají strach, ale pokud chtějí, zvládnou to. S takovou podporou, jako dostanou, neexistují situace, kdy by to doma nešlo,“ tvrdí předseda České společnosti paliativní medicíny Ladislav Kabelka.
Známé jsou případy, kdy si člověk vezme neplacené volno v zaměstnání, aby mohl o nemocného pečovat, jindy se zase střídá víc členů rodiny.
Zlínský hospic má za dva roky existence skoro 200 pacientů, v naprosté většině šlo o lidi s onkologickým onemocněním, bez ohledu na věk. Do této skupiny patřil i zmíněný 26letý nejmladší klient. V průměru zůstávali v péči 13 dnů. Někdy je doba naopak podstatně delší, odhadnout ji bývá problém.
V podmínkách pilotního testování je však uvedeno, že pojišťovna uhradí 30 dnů péče. „To je omezení, které naráží na etiku. Rodinám to neříkáme, a pokud je péče delší, hradíme ji s pomocí Nadace Most k domovu Zlín, kterou jsme k tomu účelu zřídili sami,“ podotkla Hegmonová. Vůbec nejdéle měli pacienta v péči 70 dnů, třicetidenní limit pojišťovny překročilo pět lidí.
Z ostatních diagnóz se nejčastěji setkávají se stařeckou demencí nebo stavy po cévní mozkové příhodě.
Dosud byl zlínský domácí hospic jediný v kraji, od března je připraveno přijímat pacienty i obdobné zařízení ve Vsetíně. Tamní hospic Devětsil zřizuje Diakonie. Organizace má zkušenosti se dvěma domovy pro seniory, které provozuje, nyní své služby rozšíří do rodin v okruhu 20 kilometrů kolem Vsetína.
„Počítáme s tím, že zdravotní pojišťovny začnou péči proplácet. Zatím je možné platit ji z příspěvku, na který mají pacienti nárok. Cesty k nim budeme hradit sami, ze sponzorských darů, aby byla péče co nejdostupnější,“ uvedla Marta Vodáková z Diakonie.
V současnosti umírají v domácím prostředí pouhá dvě procenta lidí.
