Byla to dost možná jen mladická nerozvážnost. Bláznivý nápad, jak přijít k velkým penězům. Pokus o únos lékaře Rudolfa Gerbece, tchána obuvníka Jana Antonína Bati, byl však zároveň mimořádným kriminálním činem.
I když otřásl slavnou podnikatelskou rodinou, ve Zlíně se o této kauze vůbec nemluvilo. Na unikátní a dosud neznámý případ narazili historici ze zlínského okresního archivu při přípravě dne otevřených dveří, který se věnoval historii místní policie.
Stalo se to 14. února 1934. Panu Gerbecovi, osobnímu lékaři Baťovy rodiny, zazvonil o půl desáté večer telefon. Volali jej k nemocnému do Masarykovy školy.
Když šel pěšky venku, přiblížili se k němu dva neznámí mladíci, podrazili mu nohy, strhli jej na zem a začali bít. „Stalo se to z dnešního pohledu na křižovatce ulic Školní a Sadové, nedaleko tehdejší školy,“ popsal Martin Marek ze Státního okresního archivu ve Zlíně.
Gerbec při výslechu popsal dramatický souboj, který podle něj trval až deset minut. „Snažili se mi vecpat látkový roubík do úst, přitom mě tloukli pěstí do obličeje, tahali mne za vlasy a uhodili hlavou o zem,“ vypověděl lékař s tím, že mu bylo divné, že se jej útočníci nepokouší okrást.
Únos byla naivní představa, Gerbec se za pachatele přimluvil
Než však únosci stihli Gerbece svázat, vyrušil je náhodný kolemjdoucí a oni uprchli. Policie brzy zadržela šestadvacetiletého Filipa Mezírku a o šest let mladšího Vojtěcha Staňka. Vyšetřování přitom začalo s podezřením, že chtěli starého doktora zabít.
„I proto se okamžitě doznali k únosu. Odvolávali se na to, že jej chtěli schovat do některého z domů na půdu,“ poukázal Marek. Pachatelé se omlouvali nerozvážností, dokonce u výslechu sami zmínili, že ke „ztřeštěnému a nedomyšlenému skutku“ je prý přivedla romantika a biograf.
Až později vyšlo najevo, že celý únos si pečlivě naplánovali. Doktora nechtěli držet na půdě, ale v krytu vykopaném na stráni nedaleko Zlína. Gerbece chtěli dát do pytle a převázat provazy, jen hlavu mu nechat uvolněnou. Plánovali jej krmit vajíčky a vínem, aby nezeslábl.
„V podstatě to byla hodně naivní představa, která asi odpovídá věku pachatelů. Dokonce chtěli doktora Gerbece z místa činu odvézt na kole,“ poznamenal Marek.
Motivace mladíků byla jasná – prominentní rodina nebude mít problém zaplatit velké peníze. Dochoval se dopis adresovaný manželce lékaře, v němž požadují částku 500 tisíc korun. Peníze měla paní Gerbecová vložit do tašky a s tou chodit na procházky po určených částech Zlína, dokud si od ní aktovku někdo nepřevezme.
„Abychom vás ušetřili těchto cest, rozhodli jsme se, abyste doručením peněz pověřili školáka dvanácti nebo čtrnáctiletého, kterého učiníte nápadným bílým baretem,“ navrhovali Gerbecově choti v dopise Mezírka se Staňkem.
Na případu je zajímavé, že policie i soudy jednaly velmi rychle. Už po dvou měsících byl znám rozsudek. Z dnešního pohledu hodně mírný, osm měsíců těžkého žaláře pro každého z pachatelů. Dokonce sám Gerbec se v dopise přimlouval, aby byl mladíkům trest prominut nebo uložen pouze podmíněně.
„Oba si odseděli jen část trestu, zbytek jim zkrátila amnestie prezidenta Masaryka. Jejich další osudy se mi bohužel nepodařilo vypátrat,“ zmínil archivář. Není ani známo, jakým způsobem na celou událost pohlížela rodina Baťů. Jisté je, že netoužili po tom, aby se o kauze příliš mluvilo. Ostatně v tehdejších novinách o ní nevyšla ani zmínka.
„Baťovské noviny ale tehdy neinformovaly o žádných kriminálních činech, nechtěly negativní zprávy,“ vysvětlil Marek, který zmínku o únosu našel v článku Českého slova.
Marie Baťová srazila v autě cyklistu, ten dostal odškodnění
Byť jde zřejmě o nejvýznamnější případ z meziválečného období, není jediným, který se obuvnické rodiny týkal. Kontroverzní bylo vyšetřování autonehody Marie Baťové, první dámy Zlína a vdovy po Tomáši Baťovi z prosince 1934.
V osobním automobilu se na třídě Tomáše Bati u továrního areálu srazila s dělníkem baťovských závodů Josefem Pytelkou, který tudy projížděl na kole. „Odbočovala na křižovatce, dělník se jí snažil vyhnout, ale došlo ke srážce. Utrpěl těžkou zlomeninu stehenní kosti a stal se z něj doživotní invalida,“ popsal archivář, který nalezl i dva plánky zachycující průběh nehody.
Perličkou je, že oficiálně byl v průběhu vyšetřování jako viník označen Pytelka. „Z původního nákresu ale vyplývá, že za nehodu by jednoznačně mohla Marie Baťová,“ řekl Marek.
I tento případ byl z pochopitelných důvodů utajován. Pytelka dostal finanční odškodnění a mohl dál v Baťově podniku pracovat. Byla to ovšem výjimka, obvykle platilo, že kdo měsíc marodil, dostal výpověď. Pytelka byl nemocen řadu měsíců, ale v závodě zůstal až do 50. let.
