"S pravěkými příšerami jsme se ale ve skutečnosti moc nepotkali," vzpomíná jeden ze čtveřice hlavních hrdinů Zdeněk Husták.
Zdeněk Husták, který hrál v Cestě do pravěku Jendu.
Při natáčení filmu mu bylo 13 let a chodil na jednu ze základních škol v centru tehdejšího Gottwaldova. Divadlo předtím nehrál. Spíš se hodně věnoval sportu. Ale v roce 1953 si ho Zeman vybral do připravovaného filmu.
Hledal čtyři chlapce v pubertálním věku, kteří by dobře zahráli jeho hrdiny. Mohl si vybrat z desítek dětí, jen ze školy, do které Husták tenkrát chodil, bylo na konkurzu asi padesát školáků. Další tři hrdiny už měl Zeman vybrané. A představa o filmu byla jasná: kamarádi najdou u jeskyně trilobita a nechápou, že může být starý miliony let.
Proto se na pramici vydají po řece, která do jeskyně teče. Dostanou se tak do doby ledové, období druhohor i třetihor a přitom zažijí různá dobrodružství a setkají se s pravěkými zvířaty.
V partě kamarádů hrál Husták Jendu. Tedy toho rozumného, který uměl dobře veslovat, rozdělat oheň, najít správné dříví a nasekat ho. "Byl jsem tam tak trochu najatý na práci," vzpomíná s úsměvem dnes 71letý muž, který stále žije a podniká ve Zlíně.
"Dědo, proč tě ten dinosaurus nekousne?"
A tak zažil nezapomenutelné dva roky prázdnin. Tedy skoro. Natáčelo se skutečně dva roky a na školu nebylo moc času. Proto měla na chlapce během natáčení dohlížet a učit je vychovatelka. "Ale my jsme byli v pubertě, bylo to pro nás obrovské dobrodružství a zábava, takže jsme se tehdy i tak chovali. Vydržela to s námi asi dva týdny," vypráví Husták.
Hrdinové filmuZdeněk Husták (Jenda) Petr Herrmann (Toník) Josef Lukáš (Petr) Vladimír Bejval (Jirka) |
S režisérem Zemanem měli hlavní hrdinové výborné vztahy. "Byl pátým z naší party. Fantastický, trpělivý, klidný. Nikdy na nás nekřičel," vzpomíná.
Dětští hrdinové nemuseli umět mnoho textu. Film měl být hlavně zajímavou podívanou. Spoustu scén ale i tak několikrát opakovali. Třeba když se nad jejich hlavami odehrával boj létajících pravěkých zvířat a oni tím měli být překvapeni, divit se a bát se. "Jednou jsme se báli moc, podruhé zase málo," líčí Husták.
Stejnou scénu předváděli, když se točilo na fryštácké přehradě a oni jen veslovali v loďce. "Až když jsme to pak viděli na plátně s celým pozadím, bylo to neuvěřitelné. Zeman to dokázal bez počítače. Proto mě třeba Jurský park nebaví. Tam někdo zmáčkl knoflík, tady to dělali skuteční umělci," zdůrazňuje výjimečnost Zemanova filmu Husták.
Kromě vlastních scén se malí herci dostali i do zákulisí, kde všechna zvířata, dinosauři, ještěři, vodní příšery i létající pravěcí draci ožívali. Díky filmu se podívali do zahraničí nebo k moři.
"Přivezl jsem si plnicí pero, které pak kolovalo po třídě," vypráví Husták. Zažil i zatčení německou policií, která si myslela, že kluci v obchodním domě chtěli něco ukrást. Přitom si jen za peníze z natáčení chtěli nakoupit něco domů.
Dostávali až 150 korun za natáčecí den. Přitom dospělí tehdy v běžném zaměstnání měli na hodinu asi tři koruny. Po několika letech si Husták za peníze mohl koupit vlastní motorku. A obdivu si užil dost předtím i dlouho potom. Když vyprávěl o zážitcích z natáčení svým spolužákům ve třídě nebo vlastním dětem a vnukům.
"Dnes je u nás Cesta do pravěku povinný film," tvrdí Husták. Rodina se potká před televizí a vnuci na dědově klíně se nestačí divit. "Pak pořád slyším: Proč tě, dědo, nekousne? A už je ten dinosaurus mrtvý? Dědo, nelez do té jeskyně," směje se.
Natočením Cesty do pravěku pro něj filmová kariéra skončila. Celý život se pak živil jako projektant. "Herectví mě vůbec nelákalo," dodává slavný dětský hrdina.
