Narodil jsem se v koncentráku jako Jehuda Preiss

Zámek Ořechov až do konce října hostí výstavu Zmizelí sousedé. Představuje bádání studentů z celé republiky, kteří pátrali po osudech lidí ztracených v koncentračních táborech. Výstavu doplnila i beseda školáků s pamětníkem Petrem Weberem.

Petr Weber se narodil v roce 1942 ve sběrném koncentračním táboře v polské Bochni. | foto: Dalibor Glück, MAFRA

Narodil se v roce 1942 ve sběrném koncentračním táboře v polské Bochni. Ve stejném roce, kdy nacisté rozhodli o konečné likvidaci židovského národa.

Zmizelí sousedé

Židovské muzeum v Praze za podpory občanského sdružení Zapomenutí uvádí výstavu Zmizelí sousedé – Pocta dětským obětem holokaustu.

Na ořechovském zámku se koná do konce října.
Projekt Zmizelí sousedé vybízí již od roku 1999 žáky a studenty k samostatnému bádání po osudech jejich židovských sousedů na základě svědectví pamětníků a svědků. Výsledky těchto prací představuje zmíněná expozice v Ořechově.

Na zámku se navíc proškolilo šest desítek pedagogů z celého regionu, kteří tak s projektem hledání zmizelých sousedů mohou začít ve své škole.

"Tehdy jsem se jmenoval Jehuda Preiss," řekl se smutkem v hlase dnes skoro sedmdesátiletý Petr Weber. Se svými rodiči, polskými židy, prožil v táboře první dva roky života. Na rozdíl od nich ale válku přežil.

Při zahájení výstavy přijel do Uherského Hradiště a Ořechova, aby o tom vyprávěl studentům. Akce navazuje na projekt Židovského muzea v Praze nazvaný Zmizelí sousedé. Ten začal před třinácti lety a školáci při něm pátrají po lidech ztracených během války.

"Často začínají a mají pocit, že nikoho nenajdou. Ale když zapátrají, zjistí, že v koncentračním táboře třeba zmizel i někdo z rodiny," uvedla iniciátorka projektu Marta Vančurová ze sdružení Zapomenutí.

Život, který by vydal na film

Podobný osud možná čekal i Petra Webera. Rodiče ho ale nakonec svěřili skupině lidí, kterým se z koncentračního tábora v roce 1944 podařilo uprchnout. Přes Slovensko a balkánské státy měli namířeno do Izraele.

Dvouletého chlapce ale nechali u židovské rodiny v Liptovském Mikuláši. "Usoudili, že bych pro ně byl riziko a nebezpečné by to bylo i pro mě samotného," popisoval studentům pamětník.

Další události v jeho životě by vydaly na hollywoodský film.

Na Slovensku vyrůstal v jedné z místních křesťanských rodin. Ta mu také dala své jméno a později ho adoptovala.

Mezitím si noví rodiče dopisovali se strýcem Petra Webera, kterému se podařilo z koncentračního tábora uprchnout do Izraele. Dlouho usiloval o to, aby se synovec dostal za ním. "Rodiče mi nic netajili, ale nechtěli mě pustit, už jsem byl jejich," vysvětlil Weber.

Izrael navštívil až v roce 1966, setkal se se sestrami své matky a několikrát se tam vrátil. Hradišťské studenty při diskusi zajímalo, jestli v tu chvíli cítil židovské kořeny, nebo se z něj výchovou stal křesťan. "Narodil jsem se jako žid, jsem žid a židem také zůstanu," prohlásil rezolutně Weber.

První návštěva v zemi zaslíbené pro něj ale znamenala i životní zlom. Při cestě zpět zmeškal vlak, a když nasedl na spoj o den později, potkal v něm svou budoucí ženu Věru.

Vracela se z návštěvy svých známých z Napajedel, kteří žili v Izraeli. Sama totiž v roce 1943 odjížděla vlakem z Uherského Brodu, odkud transport odvážel židy do Terezína.

Na besedy o holokaustu proto většinou jezdívají spolu. "Bylo jí devět let, když se dostala do koncentráku, ztratila tam půlku rodiny a má mnohem silnější zážitky," prozradil manžel. Tentokrát se ale z besedy kvůli zdravotním potížím omluvila.

Další zajímavé osudy židovských rodin přibližuje právě výstava na zámku v Ořechově. Stejně jako další tři tematicky podobné výstavy na stejném místě.

"Nechceme jen ukazovat, co špatného se stalo, ale i pomáhat mladým, aby na to nezapomněli," vysvětlil Alessandro Alagia, majitel zámku a předseda Italsko-moravské kulturní a historické asociace, která je jedním z pořadatelů akce.