Zámek 106 let patřil příbuzným generála Laudona, místní stále vzpomínají

Na zámku v Bystřici pod Hostýnem na Kroměřížsku otevřeli výstavu věnovanou šlechtickému rodu Loudonů, jehož členové byli spřízněni s generálem Laudonem. Zámek vlastnili v letech 1827 až 1933 a k Bystřici si vytvořili pevný vztah.

Když ve 30. letech dvacátého století dolehla na Ernsta Gideona Loudona, který byl spřízněn se slavným generálem Laudonem, finanční krize, musel začít rozprodávat rodinný majetek.

Zbavil se pozemků ve Štýrsku, zámku Hadersdorf u Vídně, lesů v Hostýnských vrších i drobnějších nemovitostí. Až jako poslední na řadu přišel zámek v Bystřici pod Hostýnem.

Loudoni v Bystřici

Zámek získal v roce 1827 Olivier Loudon, který byl prasynovcem (někteří historici tvrdí, že adoptivním vnukem) slavného generála Laudona. V roce 1856 předal panství svému synovi Ernstovi Loudonovi, za něhož Bystřice prožívá zlatou dobu. Jeho syn předčasně tragicky zahynul, proto zámek získává až jeho vnuk Ernst Gideon Loudon, který jej v roce 1933 prodal. Od roku 1935 až do roku 1990 na zámku byla československá armáda (s výjimkou válečných let). Dnes budova patří městu.

Návštěvníci výstavy mohou vidět osobní dopis Marie Terezie generálu Laudonovi, v němž mu děkuje, že se dobře stará o panství Bečvárky, nebo tabatěrku, již císařovna rovněž věnovala svému vojevůdci. Zajímavostmi jsou rovněž znovuobjevený portrét Ernsta Loudona nebo botanické kresby Oliviera Loudona. Expozice je otevřena do 31. srpna.

I to svědčí o tom, že Loudony spojovalo s regionem silné pouto. Je tomu tak dodnes. Vnuci posledního majitele, jeho jmenovec Ernst Gideon a Maximilian Loudonovi, jsou ve městě častými hosty.

Zúčastnili se i sobotní vernisáže výstavy v tamním zámku, která mapuje historii tohoto šlechtického rodu v Bystřici.

Zřejmě každého návštěvníka bude zajímat, v jakém příbuzenském vztahu byl s majiteli zámku slavný generál Laudon, který si ostruhy vysloužil ve službách Marie Terezie ve válkách s Pruskem a osmanskou říší.

„V 17. století vlastnil zámek italský šlechtic a sňatkovou politikou se přes jeho dědice k panství dostal Olivier Loudon,“ uvedla kurátorka výstavy Eva Nedělníková.

„Ten byl prasynovcem generála Laudona. Někteří historikové dokonce uvádí, že generál Laudon, jenž zemřel bez přímých dědiců, svého synovce adoptoval, takže Olivier by pak byl jeho adoptivní vnuk,“ vysvětlila spletité příbuzenské vztahy kurátorka.

Zájemce o historii také může zarazit, proč generál se píše jako Laudon, ale majitelé bystřického zámku jako Loudonové.

„Marie Terezie svému vojevůdci za odměnu udělila šlechtický titul svobodný pán. Udělení císařovně doporučil dvorský kancléř, který při této příležitosti uvedl, že Laudonovy kořeny sahají ke skotskému šlechtickému rodu Loudon de Lowdone. Historici nejsou za jedno, zda kancléř měl pravdu, či jen chtěl podpořit udělení titulu,“ objasnila Nedělníková.

Ernst Loudon umožnil vznik nábytkářské továrny

Jisté je, že generál se podepisoval starou i novou variantou, ale jeho synovec, který se stal dědicem jeho majetku, už výhradně jen jako Loudon.

A už jako Loudonové přesně 106 let vlastnili bystřický zámek. Za tu dobu se na něm vystřídali pouze tři majitelé - vášnivý botanik Olivier, jeho syn Ernst, za něhož Bystřice prožila svoji zlatou dobu, a Ernstův vnuk Ernst Gideon.

Právě Ernst Loudon byl tím, kdo k Bystřici získal pevný vztah. V roce 1861 podepsal s Michaelem Thonetem smlouvu na odkup dřeva, jež umožnila vznik továrny na ohýbaný nábytek a rozvoj městečka, které bylo povýšeno na město.

„Na zámku trvale pobýval a panoval tam čilý společenský ruch,“ poznamenala kurátorka.

Nejvýznamnější návštěvou byl císař František Josef I. v roce 1897. V podobném duchu chtěl panství vést i Ernstův vnuk, Ernst Gideon.

„Potýkal se ale se špatnou ekonomickou situací. Dopadly na něj důsledky pozemkové reformy a nákladně se opravovaly oba zámky v Bystřici a Hadersdorfu,“ podotkla Nedělníková.

Veškeré snahy o udržení bystřického majetku byly marné, v roce 1933 Ernst Gideon zámek prodává a už o dva roky později budova slouží jako vojenský sklad zdravotnického materiálu. Dnes patří městu.

Ernst Gideon poté bere manželku, matku a tři děti a odcházejí k příbuzným na zámek do Milotic, později do Ždánic. V roce 1944 Ernst Gideon zemřel a ostatní členové rodiny po druhé světové válce natrvalo opouštějí republiku a usazují se v Rakousku, odkud vnuci posledního majitele bystřického zámku občas do města přijíždějí. Ačkoliv se tam nenarodili, stále cítí v Česku své kořeny.

Potomek rodu: Jako šlechtic si nepřipadám, je jiná doba

Dva zdvořilí a elegantní pánové si zaujatě prohlížejí předměty výstavy na bystřickém zámku. "Co je to za fotku? Tohle je nové? Na tuhle ženu si nevzpomínám, kdo je to?" ptají se Ernst Gideon Loudon a jeho bratranec Maximilian. Nejvíc je zaujalo, že se našel portrét jednoho z jejich předků, který považovali za ztracený.

Mluvili anglicky a německy, Ernst Gideon, který se rozpovídal pro MF DNES, uměl i pár obratů v češtině - sestavil asi dvě věty a popis svého předka, slavného generála Laudona. "Ten má bílá čepice," smál se.

Co pro vás bystřický zámek znamená?
Pro mého otce, mého dědečka, jeho otce a dále do historie znamenal opravdu hodně. Vždyť byl jejich domovem. Pro nás mladší je možná důležitější hřbitov, který je z velké části zasvěcený naší rodině a tvoří tak živoucí vzpomínku na náš rod. Zámek samotný je pro mě symbolem dobrých vztahů mezi městem a naší rodinou. Samozřejmě je to také místo plné vzpomínek a příběhů, které každý rok navštěvujeme. Důležitá je také církev, protože naše rodina již od nepaměti ctí místní Pannu Marii Hostýnskou, která je zobrazovaná na rodinných památnících či pozvánkách. Ačkoli žijeme v Rakousku, tradici stále uchováváme.

Co říkáte na současný stav zámku? Měnil byste něco?
Jsem spokojen. Zámek je v dobrém stavu i na dobrém místě. Je nejen součástí města, ale i centrem, kam se místní lidé přichází ženit, chodí sem na koncerty nebo na výstavy. Myslím, že je to takhle perfektní.

Váš předek, generál Gideon Laudon, je v tuzemsku poměrně známou a zajímavou postavou historie, je to stejné i v Rakousku?
V České republice, hlavně na Moravě, je známý, protože tady byl velmi úspěšný. My ho nijak zvláštně nevnímáme, je to prostě jeden z našich předků.

Vy sami se cítíte jako šlechtici?
(směje se) Ne, normálně pracujeme. Já v bance a Max zase v oblasti umění. (Maximilian: „Ano, specializuji se převážně na období gotiky a renesance.“) Mám svou práci rád, protože jsme v kontaktu i s ostatními zeměmi střední Evropy. Co se týče "šlechtictví", je to něco nám známého, co značí naši historii i jakýsi závazek. Ale teď žijeme v jiné době. Vědomí o původu naší rodiny je sice součástí naší osobnosti, ale zároveň i minulostí, do které už prostě nepatříme.

Zajímáte se o současné dění v Česku?
Ano, dost. Od doby, co se tahle země po převratu otevřela, je velmi úspěšná a hodná respektu. Navrátila se k tradici průmyslu, pečlivé práce a úspěchu. Lidem, kteří tady žijí, to tak nepřipadá, ale já ten pokrok vidím. V rámci své práce mohu srovnávat stav ekonomiky vaší země se Slovenskem, Maďarskem a dalšími sousedními zeměmi. Opravdu můžete být na ten posun a současnou úroveň vaší země pyšní.

Monika Rozsypalová