Záložna ve Zlíně v letech 1910 - 1912

Záložna ve Zlíně v letech 1910 - 1912 | foto: Kniha Zlín ve Fotografii

Zlínská Záložna ustoupila obchodnímu centru, připomíná ji jen fasáda

  • 9
Když v roce 2006 začaly na náměstí Míru stroje likvidovat budovu Záložny, aby mohlo vzniknout obchodní centrum Zlaté jablko, sledovalo to s nostalgií mnoho obyvatel. Hlavně ti starší věděli, že s tímto někdejším centrem společenského života mizí kus historie Zlína.

„Záložna, z níž je dnes už jen fasáda, byla jedním ze symbolů rozvoje města, které ve druhé polovině 19. století stagnovalo. Spolu s někdejší školou (později knihovna, dnes Zlínský klub 204 – pozn. red.) v parku to byly jediné dva příklady historizující architektury, které jsou v jiných městech běžné,“ přiblížil historik a ředitel Státního okresního archivu ve Zlíně-Klečůvce David Valůšek.

„Až pak nastoupila firma Baťa, která stavěla budovy v moderním funkcionalistickém stylu,“ doplnil.

Záložna (název jí zůstal podle původního účelu, šlo o finanční spolek) byla výjimečná vzhledem a faktem, že šlo o středobod společenského dění ve Zlíně. Tvořily ji dvě budovy: první vyrostla podle návrhu architekta Josefa Drahoše v letech 1891–92.

Kromě výčepu v ní byly pokoje pro hosty, kanceláře peněžního ústavu, lékárna a velký sál, kde se konaly plesy, koncerty, přednášky, později sloužil i jako kino.

„Nebylo místností pro divadlo, schůze, společenské podniky,“ vysvětlovala důvod vzniku stavby publikace 70 let Občanské záložny ve Zlíně.

„Že konal ústav své poslání dobře, svědčí o tom, že jeho členy byli význační kulturní a hospodářští pracovníci, mezi jinými zejména spisovatel František Bartoš a budovatel zlínského průmyslu a zakladatel Velkého Zlína Tomáš Baťa,“ píše se v knize o nejslavnějším období baťovské éry ve 20. a 30. letech.

Ještě předtím, konkrétně v roce 1897, ale byla postavena druhá část Záložny (blíže k náměstí) podle návrhu architekta Dominika Feye.

„V ní se nacházela výčepní místnost s restaurací a kavárnou, pokoje a byt hostinského. V roce 1931 bylo přistavěno druhé poschodí domu, čímž přibylo dvacet pokojů,“ upřesnila Yvona Činčová z historického oddělení Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

„Skořápka“ na náměstí

Dobré časy trvaly do 2. světové války. Záložna jako spolek, do něhož měšťané vkládali peníze a mohli si od ní pak půjčovat, doplácela na nestabilní politickou situaci. Vkladatelé chtěli peníze zpět a záložna si tak musela půjčovat.

Po válce byl její osud zpečetěný. V roce 1948 stavbu převzal státní podnik Restaurace a jídelny a tím začala novodobá historie Záložny. V sále vzniklo Kino Oko, restaurace fungovala dál, jenže stále více upadala.

Najít nové využití se nedařilo. Společenským centrem už se budova nikdy nestala, úpadek pokračoval i po roce 1989. Město proto řešilo, co s ní.

Nakonec uspěl návrh na zachování fasády původní Záložny a výstavbu obchodního centra Zlaté jablko podle návrhu architekta Svatopluka Sládečka. V roce 2006 přestala Záložna existovat.

„Záložna byla v katastrofálním stavu. Jsem rád, že se podařilo zachránit alespoň fasádu. Měl jsem původní budovu rád, dávala náměstí šarm,“ řekl Sládeček.

V podobě fasády Záložna symbolicky žije dál a připomíná tak časy, kdy se Zlín probouzel k novému životu. Její podoba je vedle dalších budov a moderního obchodního centra nepřehlédnutelná.

„Je to jen skořápka. Vždy jsem říkal, že nemá smysl chránit pouze fasádu, ale postupem času jsem změnil názor. Jsem rád, že zůstala,“ poznamenal architekt Ivan Bergmann.