(Ilustrační snímek).

(Ilustrační snímek). | foto: Radek Bartoníček, MF DNES

Folklor není na ústupu, do souborů se děti jen hrnou

  • 13
Ve Zlínském kraji odstartovala sezona folklorních festivalů, do podzimu jich je naplánovaných ještě šestnáct. Atraktivní jsou pro značnou část populace, kraj totiž drží celorepublikové prvenství v počtu registrovaných folklorních souborů.

Týden trvající festival folklorních souborů se v tuzemských podmínkách nevidí často. Kunovské léto, které o víkendu vyvrcholilo v Kunovicích a Uherském Hradišti, se ale koná už 22 let a patří mezi přibližně 380 speciálně vybraných festivalů světa.

A unikátní je ještě z dalšího důvodu – představuje výhradně dětské soubory a účastníkům přehlídky není víc než 15 let.

„Dětských festivalů je mezi festivaly asi třicet. V řadě zemí, třeba ve Španělsku nebo Portugalsku čistě dětské soubory prakticky neexistují,“ řekl programový ředitel Kunovského festivalu Libor Habarta.

Česko má na seznamu Mezinárodní rady organizací folklorních festivalů, která je oficiálním partnerem UNESCO, zapsáno 13 akcí, z nich čtyři se konají ve Zlínském kraji.

Není to náhoda, region je tradiční baštou folkloristů. Ačkoliv aktuální statistika v těchto dnech vzniká, kvalifikovaný odhad hovoří o 200 registrovaných souborech, což je v zemi nejvíc.

Tančili rodiče, prarodiče...

Folklor má v kraji, a především na Slovácku a Valašsku, mimořádně silnou tradici. Soubory se neustále plní dalšími dětmi a důvody, proč přicházejí, jsou dva.

„Část dětí jsou pokračovatelé, to znamená, že tančili jejich rodiče, prarodiče a vedou je k tomu. Druhá skupina jsou ti, které tyto děti strhnou a přivedou,“ uvažoval prezident Souboru valašských písní a tanců Vsacan Miroslav Ekart.

Folklor proniká i do módy, ornamenty zdobí kabelky, šaty i tenisky

Sám je třetí generací a do souboru přivedl i své syny a vnuky.

Jednoduše popsat, v čem tkví podstata folklorního fenoménu, ale nejde. Lidová píseň a tanec jsou ustálené hodnoty, které nepodléhají módním vlivům. Lidé k nim přirozeně tíhnou, stejně jako ke spolkovému životu.

„Samozřejmě ne všichni folkloristé jsou vlastenci, kteří nesou v srdci moravskou písničku. Hodně silný je tady sociální aspekt, podobně jako třeba u mysliveckých sdružení nebo rybářů. Prostě se schází lidé se stejným zájmem,“ řekl valašskomeziříčský etnograf a pedagog Jaroslav Kneisl.

Mezi sportem a kulturou

Pokud se rodiče rozhodují, jaké vyžití dítěti dopřát, volí často folklor také pro jeho neutralitu a fakt, že stojí na pomezí sportu a kultury. Navíc je „čistý“, žádný ze souborů v kraji, a ani v republice, nemá ve své historii vážný skandál.

Zřejmě největší nárůst počtu členů i nových souborů v posledních letech zaznamenalo Slovácko. I díky podpoře, která do odvětví plynula z firemních zdrojů. Byly tak peníze na činnost i nové kroje.

A protože se všichni chtějí ukázat, roste i povědomí veřejnosti.

„Znám lidi, kteří si šijí kroje, přestože s folklorem nikdy spojení nebyli. Začíná být čest mít kroj, obléct ho,“ doplnil Habarta.

V ostatních regionech je to s penězi o něco složitější, nadšenců mají ale všude dost.

„S financemi bojujeme, třeba vybavit muziku nástroji je otázka několika stovek tisíc, ale zájem mladých je stabilní. Folklor rozhodně není na ústupu,“ míní umělecký vedoucí cimbálové muziky Klobučan z Valašských Klobouk Ladislav Tarabus.

Do října je v regionu připraveno ještě šestnáct velkých folklorních akcí, některé z nich dávno překročily hranice kraje a staly se mezinárodní akcí.

Namátkou Kopaničářské slavnosti ve Starém Hrozenkově, Jánošíkov dukát v Rožnově, Liptálské slavnosti nebo festival Písní a tancem Luhačovice.