Autory webové stránky www.svet.tomasbata.org jsou Milan Balaban, Zdeněk Pokluda a Jan Herman.
Baťa Čauk. V Indii pojmenovali stanici metra po zlínském obuvníkovi |
„Chtěli jsme přiblížit působení firmy kdekoliv na světě, proto je portál rozdělený podle světadílů a zemí. U každé země jsme nashromáždili informace o prodeji i výrobě obuvi,“ řekl Balaban, který působí v Informačním centra Baťa při knihovně zlínské Univerzity Tomáše Bati.
K zákazníkům na celém světě začal Baťa pronikat po roce 1919. Mezi prvními zeměmi byla Jugoslávie. První prodejna se otevřela v Bělehradě, za tři roky už jich bylo po celé zemi pět a v roce 1924 se sídlo přesunulo do Záhřebu.
„V polovině roku 1930 patřilo k firemní prodejní síti okolo dvaceti prodejen, na podzim jich přibylo dalších dvacet, o rok později bylo v prodejnách zaměstnáno 571 pracovníků,“ připomínají na webu autoři.
Kvůli sběru dokumentů procestovali Evropu, byli i v Indii
Ve 30. letech obuvnická společnost expandovala do francouzských kolonií. Zákazníci na Madagaskaru si v roce 1938 koupili téměř 36 tisíc párů obuvi. Práci dávala i v Indonésii, kde dodnes zaměstnává na 500 lidí a ročně vyrobí 3,5 milionu párů. Vlastní prodejny otevřela společnost i v Číně v Šanghaji nebo Hongkongu.
Sbírání dokumentů, informací a fotografií zabralo rok a půl.
„Museli jsme i do archivů v zahraničí. Byl jsem v Nizozemsku, Švýcarsku, Francii, bývalé Jugoslávii i v Indii. Mnohdy jsme zachraňovali dokumenty, které už byly ve špatném stavu. Ale podařilo se sehnat i fotografie a údaje, které nebyly zatím známé,“ poukázal Balaban.
Webové stránky se stále vyvíjejí. Autoři chtějí přiblížit obchodování a výrobu firmy Baťa ve všech 90 zemích.
„Přivezl jsem tisíce fotografií a desetitisíce dokumentů, musíme je zanalyzovat a postupně je pak zveřejníme v digitálním archivu, který připravujeme spolu s firmou Baťa,“ dodal Balaban.
