O unikátní sbírce mincí a medailí se dlouhé roky nevědělo. „Ani největší světové osobnosti numismatiky netušily, jak ucelená a obsáhlá kroměřížská sbírka je,“ podotkl zástupce ředitele Muzea umění Olomouc Ondřej Zatloukal.
Vedle sbírky v obrazárně, do níž patří i jeden z nejcennějších obrazů od italského malíře Tiziana (více zde), tak Arcibiskupský zámek ukazuje další světový unikát.
Výstava totiž nabízí historicky první možnost si část sbírky prohlédnout. Jde o mince a medaile, které pocházejí z církevních ražeb a obvykle vznikaly při významných příležitostech. Vyprávějí tak příběhy života jednotlivých duchovních od 11. až do 19. století.
Celá sbírka čítá zhruba deset tisíc položek a tvoří ji jednotlivé podsbírky, zhruba o tisíci kusech. Pocházejí vždy z jedné ražby, například od salzburských, olomouckých či porýnských arcibiskupů.
A právě 286 mincí a medailí arcibiskupů a kurfiřtů z Mohuče, Trevíru a Kolína nad Rýnem ukáží správci sbírky jako první.
„Tyto osobnosti patřily před rokem 1806 k nejvýznamnějším postavám v celé římskoněmecké říši,“ uvedl kurátor expozice Miroslav Myšák z olomouckého muzea umění.
Nejvyšší možné zabezpečení výstavy
Expozicí se vine několik příběhů napříč věky. „První sleduje vývoj peněz od středověkého denáru k tolaru druhé poloviny 18. století. Ve druhém pak mohou návštěvníci vnímat osudy porýnských duchovních knížat od nástupu na arcibiskupský stolec až po úmrtí,“ podotkl Myšák.
K vidění jsou například mince spojené s válečnými a společenskými událostmi. „Příkladem může být stříbrná medaile kolínského arcibiskupa Clemense von Bayerna z roku 1688, která připomíná jeho vítězství v boji o kolínský arcibiskupský trůn,“ naznačil kurátor.
Vystavené mince nejsou repliky, ale zlaté a stříbrné originály. Sbírka má proto obrovskou cenu a v nové expozici platí nejvyšší možné zabezpečení. Běžného návštěvníka však nijak neomezuje.
Zároveň s výstavou vznikl také obsáhlý katalog, který mapuje kompletní podsbírku exponátů spojených s Porýním. Stejně bude během příštích let zpracována celá sbírka.
„Je to plán na dvacet let dopředu. Výstavu budeme měnit ve tří až čtyřletých cyklech a pokaždé vydáme i katalog,“ vysvětlil Zatloukal.
O tom, jak dlouho trvá zpracování jedné části exponátů, svědčí fakt, že v okamžiku, kdy je hotová první část výstavy a katalog k ní, mají za sebou historici už dva roky práce na části druhé.
To je také důvod, proč zůstávaly mince dlouhá léta utajené. Jen některé konkrétní kusy muzeum půjčovalo na výstavy ve světě.
