Je sedm hodin ráno a žena v plášti horkou vodou čistí filtrační zařízení, přes které bude za chvíli protékat slivovice do lahví. Musí to dělat, přestože je vše čisté.
Chystá se totiž stáčení košer slivovice a opodál stojí vážný muž s vousy, jemuž je matně vidět pod hygienickou pokrývkou hlavy jarmulka. Rabín Yisroel Hollander přijel dohlížet na to, aby vše bylo podle ortodoxních židovských předpisů. „Je to v pořádku,“ říká spokojeně.
Výroba košer a klasické slivovice se od sebe výrazně neliší: rabín dohlíží na klíčové kroky, jako je nákup ovoce, destilace – a stáčení.
Pro výrobce to znamená, že musí zařízení, které použije, nejdříve třikrát pročistit horkou vodou nebo párou.
„Na lince, na níž stáčíme košer slivovici nebo hruškovici, také nemůžeme stáčet nic jiného než ovocné pálenky,“ upřesňuje obchodně-marketingový ředitel likérky Rudolf Jelínek Miroslav Motyčka.
„Jinak jde o klasickou trojstupňovou destilaci, která se během stovek let nemění,“ dodává.
Dohlíží na výrobu košer potravin v téměř celé Evropě
Rabín teď vchází do skladu s velkými tanky, v nichž je destilát uložen. V jednom je košer slivovice a nic jiného v něm být nemůže. Hollander pokleká a symbolicky kleštěmi přeštípne plombu na uzávěru. „Stáčení může začít,“ pronese skoro obřadně v angličtině.
Jeho role tím nekončí, přechází k velkým nádobám, do nichž slivovice přes filtry proteče a ze kterých bude proudit do plnicí linky. Nádoby je třeba také pročistit.
Za chvíli se výrobní linka rozjíždí. Ovšem opět: nejdříve jí místo slivovice protéká horká voda. Za pár minut už ale mašina plní „budíky“ (lahve okrouhlého tvaru o obsahu 0,7 litru) košer slivovicí, zazátkovává je, lepí na ně etikety. Ručně se dělají pečetě na zátkách s logem likérky, z nichž visí provázek s malou stříbřitou židovskou hvězdou.
Rabín Hollander pracuje pro největší židovskou certifikační společnost na světě - Orthodox Union se sídlem v New Yorku. Žije v belgických Antverpách a dohlíží na výrobu košer potravin v téměř celé Evropě.
Podle něho žádný jiný zákazník (firma dohlíží na 600 produktů) pečetě už nedává. Spokojeně si prohlíží plnou lahev. „Je tam košer známka a číselné označení, z něhož můžete vyčíst, který den to bylo stočeno a z jaké várky,“ říká.
Severamerické tržby za košer slivovici? Milion dolarů
Likérka si jeho práci platí, aby dosáhla na značku košer, kterou dodává především do USA. Navazuje tím symbolicky na tradici, její zakladatel Rudolf Jelínek tam poprvé přivezl košer slivovici v roce 1934 po skončení tamní prohibice.
„V Severní Americe jsme loni měli tržby za košer slivovici milion dolarů a letos by měly opět růst. Dodáváme hlavně do obchodů s lihovinami na východním pobřeží USA, kde žijí ortodoxní Židé,“ vysvětluje Motyčka a dodává, že košer je pro výrobce především známka kvality.
„V amerických obchodech je po košer slivovici stále větší poptávka. To platí i pro Evropu. Je to víc obchodní než náboženský symbol,“ říká rabín, který se netají svým kladným vztahem ke slivovici. „Mám ji rád, vždy si koupím dvě tři lahve,“ povídá s úsměvem.
Do Vizovic jezdí na kontroly čtyřikrát ročně, někdy neohlášeně. Pro zdejší úroveň výroby má jenom slova chvály. A – jak už bylo řečeno – není pouze teoretik. Na závěr košer slivovici ochutnal, i když málo. „Bohužel zanedlouho řídím, je ale vynikající,“ ocenil.
