Do rodného Zlína se Mojmír Hampl podívá několikrát do roka. A přestože už dvacet let žije v Praze, jak sám přiznává, moravský dialekt si záměrně hlídá.
"Lichotí mi, když podle řeči někdo pozná, že jsem z Moravy," říká viceguvernér České národní banky v rozhovoru pro MF DNES.
Když sem několikrát za rok jezdíte, jak na vás Zlín a celý místní kraj působí?
Bez veškerého mazání medu kolem pusy musím říct, že je to upravené, krásné a kultivované město a taky nádherný kraj. Je ovšem pravda, že jsem si to uvědomil až s odstupem času. Na poměry České republiky to tak opravdu je. Ale chce to spoustu cest na jiná místa, aby si to člověk uvědomil.
Líbí se vám i to, jak se mění baťovský areál?
Jasně. Je tam třeba nová krásná knihovna, kam si děti s babičkou chodí půjčovat knížky, když sem přijedeme. Zlín časem vizuálně zkrásněl. Alespoň pro mě.
Mojmír HamplNarodil se 13. března 1975 ve Zlíně. V roce 1998 absolvoval Národohospodářskou fakultu na Vysoké škole ekonomické v Praze. Absolvoval postgraduální studium ekonomie na University of Surrey ve Velké Británii, od svých třiadvaceti let pracoval jako analytik v měnové sekci České národní banky. V roce 1999 mu Česká společnost ekonomická udělila titul Mladý ekonom roku. Byl také ekonomem v České spořitelně - ERSTE Group a působil jako externí poradce ministra financí ČR. Dva roky byl členem představenstva pro Českou konsolidační agenturu. Publikoval více než sto padesát populárních a odborných článků a studií. Před sedmi lety se stal členem bankovní rady České národní banky a od roku 2008 byl jmenován jejím viceguvernérem. Je členem Vědecké rady Fakulty managementu a ekonomiky UTB. |
Někteří místní s vámi asi nebudou souhlasit.
Jistě, ale to je i věc srovnávání. Že věci doma normálně fungují a vy o nich tudíž ani nepřemýšlíte, si často uvědomíte až tehdy, když přijedete někam, kde naopak nefungují.
Na Baťu se ptám i proto, že Zlín jeho érou a osobností pořád hodně žije. Je to dobře?
Jistě. Baťa je výborný, pozitivní kult. V minulosti to byl on, kdo obouval svět a o zlínském regionu to vlastně platí pořád. Když si vezmete, že je tady největší pneumatikárna v Evropě, tak je to neuvěřitelné. V éře globalizace existuje pořád region, který do značné míry stále obouvá Evropu, i když už to nejsou boty, ale pneumatiky. Pravdou ale je, že člověk jako Baťa se narodí jednou za tisíc let.
Možná proto světově uznávaný ekonom Milan Zelený, který občas přednáší i na zlínské univerzitě, říká, že je škoda, že se podnikatelé ve větší míře neřídí baťovským systémem práce. Souhlasíte s ním?
Myslím, že by to chtělo experta, který by posoudil, co přesně v dennodenní práci znamená být baťovský. Kromě toho ne všechno je vždy přenosné do současnosti. Odvrácenou stranou každého kultu totiž je, že máte pocit, že něco bylo geniální a dokonalé. A můžete tudíž zbytečně zatracovat všechno současné. Nevím, jestli to je zrovna produktivní myšlení.
Pravdou je, že Baťa měl své podnikání promyšlené. Což třeba znamenalo, že otevřel školu, ve které vychovával budoucí zaměstnance. Jak si mezi jinými v republice stojí univerzita, která nese jeho jméno?
Musíte si uvědomit, že Univerzita Tomáše Bati je relativně mladá. Takže odpověď přijde až za dvacet let.
V jednom rozhovoru vás nazvali věčným chlapcem ze Zlína. Uráží vás to?
Na to se ani nepamatuju. Ale beru to tak, že člověk, který pracuje ve vrcholné funkci, musí mít nějakou míru odolnosti. Toto je ve srovnání se vším ostatním spíš legrace.
Takže se vás to nedotklo?
To vůbec. Když si vzpomenu jen na to, kolik jsem měl na vysoké škole spolužáků z Moravy. Navíc Praha je do značné míry složená z Moraváků. Naopak beru spíše jako lichotku, když někdo podle mé řeči pozná, že jsem odtud. Jen ze začátku na studiích se mi stávalo, že si spolužáci mysleli, že budu z domova vozit okurky, slivovici a víno. A já jsem jim vysvětloval, že Zlín je průmyslové město a já jsem vyrostl na sídlišti. (směje se)
Cítíte se tady pořád doma?
Určitě. Mám tady maminku i bratra s celou rodinou. Takže Zlín beru jako moje město. I když je férové říct, že v Praze už žiju dvacet let.
Byl záměr, že jste tam zůstal?
Není to nic mimořádného. Když jdou lidé na studia, stává se, že už v tom místě zůstanou. A když studují v Praze, stává se to ještě častěji. Já jsem také přirozeně cítil, že tam bude větší příležitost pro práci, kterou jsem chtěl dělat. Moc lidí, kteří by se ze studií vrátili do svého rodného města, bych kolem sebe nenašel. Navíc tehdy nebylo v republice tolik univerzit jako teď. Ve Zlíně byla jediná fakulta.
Ptám se i proto, že Zlínský kraj se vylidňuje a vy jste typickým příkladem toho, proč odtud lidé odcházejí.
Sice se vylidňuje, ale díval jsem se do statistiky a tento region je pořád jeden z nejlidnatějších. Navíc musíte vzít v úvahu, že postupem času narůstá množství produktu v Praze a ve zbytku země s výjimkou Ostravska klesá. A Praha je tak víc a víc důležitá pro to, co se v zemi vyrobí, vytvoří a poskytne.
To pro regiony není moc pozitivní zpráva. Proč to tak je?
Protože Praha stahuje z celé země nové a nové lidi. To je zásadní otázka pro celou republiku. Průměrný Pražan má dle HDP úroveň bohatství o celých 70 procent vyšší, než je průměr celé Evropské unie včetně bohatých zemí. Zbytek republiky se pohybuje jen mezi 60 a 70 procenty evropského průměru. Tedy není nad ním jako Praha, ale někde za jeho polovinou. To je obrovský rozdíl. Postupem času se to pro okrajové regiony zhoršuje.
Proto jsou ve Zlínském kraji skoro nejnižší platy v zemi?
Spíš je to obráceně. Když místo bohatne, platy rostou. Není žádná země na světě, která by byla bohatá a zároveň v ní byly nízké platy. Je to tak, že když vytváříte produkty, táhnete nahoru i platy.
Mojmíra Hampla jmenoval viceguvernérem České národní banky v roce 2008 prezident Václav Klaus.
Ale pokud si Praha neuvědomí, že i regiony potřebuje, tak to může být do budoucna velký problém, ne?
Problém je, že v malých číslech to není moc vidět. Ale za deset let se tomu budeme velmi divit. Pravdou je, že hlavní město je pořád velký magnet. Třeba můj odchod souvisí s tím, že jsem chtěl studovat makroekonomii a dostat se ke skupině hlavních makroekonomů. A to jsem nemohl nikde jinde než v Praze.
To jste věděl už na střední škole?
Když jsem studoval na úžasném zlínském gymnáziu v Lesní čtvrti, byla revoluce a já jsem se zbláznil do diskusí ekonomů o tom, jaký vztah je mezi kurzem a obchodní bilancí a co je vlastně inflace. To mě chytlo. Záměrně jsem si zvolil národohospodářskou fakultu a chtěl jsem se dostat do společnosti makroekonomů, kteří se tomu věnují.
To se vám poměrně brzy podařilo. Už ve třiadvaceti letech jste pracoval jako analytik v České národní bance.
Ano, jsem hodně aktivní. Navíc mě to vždycky hodně bavilo a baví pořád. Makroekonomie, ekonomie obecně a ekonomické teorie jsou pro spoustu lidí nezáživné, nudné, nestravitelné a nesdělitelné. Ale pro mě ne.
Jak moc musí být člověk aktivní, aby prorazil tak brzy do centrální republikové banky?
Ve škole jsem si třeba vybral diplomový seminář u tehdejšího viceguvernéra České národní banky Pavla Kysilky. Tam jsem šel cíleně, u něj jsem diplomku udělal a právě od něj pak přišla nabídka, jestli nechci nastoupit do ČNB. Nebyl to žádný kalkul, ale šel jsem za tím, co jsem chtěl.
Post, který zastáváte teď, je pro vás vrcholem kariéry?
V každém případě je to pro člověka, který se makroekonomii věnuje a kterého zajímá peněžní a měnová politika, jedno z nejzajímavějších míst, na které se může dostat. Je to obrovská pocta a opravdu si toho vážím. A neříkám to proto, že se to musí říkat. Dostat se na toto místo je naprostá bomba, tato práce ani instituce mě v ničem nezklamala.
To máte zřejmě štěstí. Většina národa si na práci spíš stěžuje.
Já jsem možná příslušník docela šťastné generace. Protože jsme si spoustu věcí mohli poprvé zkusit hned po revoluci. Byla to optimistická doba, kdy jsme měli naději, že všechno bude jinak.
Do zahraničí vás to nikdy netáhlo?
Rok jsem studoval ve Velké Británii. Tam jsem se zase aktivně přihlásil a udělal si roční postgraduální studium. To byla neocenitelná zkušenost. Po světě cestuji pořád a došel jsem k tomu, že bychom v této zemi měli být strašně rádi za to, jak to tady vypadá.
Máte ve Zlíně pořád kontakty z mládí?
Samozřejmě, že skoro vůbec. Pokud mám být upřímný, pravidelné kontakty udržuji s poměrně malým okruhem lidí. Ale v Praze mám pár kamarádů z gymnázia. Teď jsem na bruslení ve Zlíně potkal starého kamaráda.
Musíte i tady vysvětlovat, proč Česká národní banka oslabila korunu?
Jistě, to zajímá každého. Mluvíme o tom i v rodině. Tam mám velkou výhodu, že ke mně nemají a priori nedůvěru ani nenávist. Je to ale logické. Je to věc, která zjitřila debatu v celé zemi na poměrně dlouhou dobu, což se centrální bance často nestává. Ani by nemělo. Měnová politika je dobrá, když je nudná. Když nikdo inflaci nebo úrokové sazby neřeší.
