„V Praze jsem tři roky, s Evou jsme se potkaly brzy po mém příchodu. Říkala mi tehdy: Musíš určitě přijet do Zlína. Trvalo mi to tři roky, ale jsem tady,“ usmála se v rozhovoru pro MF DNES Thompsonová. „S Martinou zase chodíme na kávu a i ona mi několikrát zdůrazňovala, že návštěvu Zlína nesmím vynechat,“ dodala.
Jak se vám líbí Kongresové centrum, které pro Zlín navrhla právě Eva Jiřičná?
Jsem ohromená. Designově je to nádherná budova. Ráda bych viděla, jak vypadá v noci, když je nasvícená.
Můžete se přijet podívat třeba na přelomu května a června, kdy se tu koná filmový festival.
Ano, o něm vím. A ráda bych na něj přijela. Ideálně, kdyby se tady promítaly nějaké britské snímky. (úsměv) Ke kulturnímu dění mám blízko, v Praze hraji v divadle Shakespeara.
Další významnou osobností ze Zlína je Tomáš Baťa, znáte jej?
Samozřejmě. Jeho životní příběh je fascinující a zapadá do doby, kdy se český průmysl obrovsky rozvíjel. Má i britský přesah, zakládal pobočku firmy v Tilbury. Rodina Baťových navíc podporovala letce RAF a českou exilovou vládu v Londýně během druhé světové války. Byla jsem dnes i na místním krajském úřadě, s náměstkem hejtmana panem Sukopem jsme mluvili o britskočeských obchodních vztazích. Podívala jsem se na budovu číslo 21, projela jsem se i oním známým výtahem s jezdící kanceláří, což bylo nádherné. Znala jsem ho už dříve a vždycky jsem ho chtěla vidět na vlastní oči.
Jan ThompsonováOd srpna 2013 je britskou velvyslankyní v Praze. Je to její první post coby ambasadorky. S diplomacií má ovšem bohaté zkušenosti. Na různých postech působila na Balkáně během válek v 90. letech, v Afghánistánu po 11. září 2001, po tsunami v roce 2004 koordinovala pomoc Britům v Thajsku. Má ráda horolezectví. Vystoupala na Kilimandžáro a do základního tábora na Mount Everestu. |
Vaše návštěva má i přesah do byznysu, že?
Míříme do vizovické firmy Time 24, která zaměstnává 75 lidí a má britského majitele. Podniká v oblasti elektrotechnických kabelů. Chci vidět, jak se jim daří. Ráda bych, aby tady bylo ještě víc podobných společností, které obchodují s Velkou Británií. I proto jsem do Zlínského kraje přijela.
Souvisí to s chystaným odchodem Británie z EU?
Brexit je pochopitelně velké téma i v Česku. Velká Británie je čtvrtý největší exportní trh pro české firmy. Britové sice odchází z Evropské unie, ale pořád jsme součástí Evropy. Celá střední Evropa je trh, který se stále rozvíjí a má potenciál být pro Velkou Británii ještě důležitější. České ekonomice se teď navíc velmi daří, infrastruktura je zde rozvinutá, dopravní spojení s Británií je dobré.
Rozhovor děláme v angličtině, ale předtím jste mluvila i česky a velmi plynně. Jak jste na tom s naším jazykem?
Rozumím velmi dobře, můžu číst české noviny, dívat se na televizi... Zvládnu i mluvit, ale jsem v tom ještě pomalá. Čeština je těžký jazyk, největší problémy mi dělají koncovky. Ale jsem ráda, že jsem se k němu dostala.
Po příjezdu do Prahy jste si pořídila české embéčko, jak se vám v něm jezdí?
Je to moje láska a pýcha. Zamilovala jsem se do něj. Je z roku 1968, jsem jeho teprve druhá majitelka. A jde o asi jediné embéčko, které má diplomatickou espézetku. Lidé na ulici na ně kvůli tomu často zírají, asi si říkají: Co to proboha je? (směje se) Jezdím s ním občas o víkendu po Praze nebo mimo ni. Do Zlína jsem jím ale nepřijela, to by mi cesta trvala hodně dlouho. Nemá zimní gumy a topení, takže je v něm zima.
Jste velká sportovní fanynka, víte něco o zlínském sportu?
Bohužel ne, to je mezera v mých znalostech. Ale jinak vím, že Češi jsou excelentní v zimních sportech, především v hokeji. My Britové vás milujeme kvůli tenisu. Náš současný nejlepší tenista Andy Murray vyhrál dvakrát Wimbledon - a bylo to v době, kdy jej trénoval Ivan Lendl. Takže díky, Češi. (směje se) Jeho triumf byl prvním po mnoha letech, kdy na něm uspěl Brit. Tolik let jsme na to toužebně čekali.
