Na zlínské tísňové lince se střídá 37 policistů. „S ohledem na počet pracovníků...

Na zlínské tísňové lince se střídá 37 policistů. „S ohledem na počet pracovníků a případů jsme dlouhodobě jedno z nejvíce vytížených středisek v Česku,“ upozornil Michal Kabeš, který u krajské policie ve Zlíně vede operační odbor. | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

Linka 158 není policejní ústřednou, zdůrazňuje její šéf

  • 0
Měsíčně přijímají kolem pěti tisíc hovorů, což znamená zhruba 170 denně. Jenže každý čtvrtý hovor nepatří mezi tísňová volání na linku 158, upozorňuje vedoucí tísňové linky ve Zlíně Michal Kabeš.

„Volající třeba chtějí přepojit na jiný policejní odbor, protože volání přes linku 158 je zdarma. My ale nejsme ústředna. Nebo chtějí řešit věci, které nevyžadují naši intervenci: třeba spor o majetek nebo pozemek, který trvá dva roky. Jsou i případy, kdy se někdo ozve, že v televizi dávají před 22. hodinou dětem nepřístupný program a ať s tím něco uděláme,“ říká Michal Kabeš, který u krajské policie ve Zlíně vede operační odbor a řídí operační středisko. U policie pracuje 24 let.

Zneužívají lidé tísňovou linku?
Ano, objevují se tzv. zlomyslná volání – někdo si potřebuje ulevit nebo zanadávat. Modelový příklad: člověk jde na pivo do hospody, večer se vrátí domů, kde je sám, a začne nás opakovaně volat. Mnozí ‚zneužívači‘ nám už jsou známí, v každém regionu podobné najdete. Přitom zabírají čas lidem, kteří volají ze skutečně závažného důvodu. Ročně oznámíme telekomunikačnímu úřadu jako přestupek průměrně 33 zlomyslných volání, hrozí za ně vysoké sankce.

Může se stát, že se vám někdo nedovolá?
Ne. Pokud jsou naši operátoři obsazení, hovor se přepojí na jiné pracovníky ve středisku. A když s někým jiným mluví i oni, dotyčný je spojen s operačním střediskem v jiném kraji. Případ tak přebírá třeba Brno, ale my díky sdíleným datům a propojenému systému vidíme, co se děje, a na dané místo pak posíláme naši hlídku.

Největším případem, který krajská policie řešila, byl masakr v Uherském Brodě v únoru 2015. Jak na něj vzpomínáte?
Máte pravdu, že Uherský Brod byl nejzávažnější, ale případy šíleného střelce jsme zažili i v Kunovicích či ve Zlíně, náročné byly a dodnes jsou muniční sklady ve Vlachovicích-Vrběticích... Události v Brodě už byly zhodnoceny, policie se z nich poučila. Za rok a půl přibyly nové technologie a ve Zlínském kraji vznikly prvosledové hlídky, které mají za sebou náročný výcvik a disponují špičkovou výzbrojí a výstrojí. Denně jezdí po celém kraji.

Tísňová linka ve Zlínském kraji

110 vteřin je průměrná délka jednoho telefonátu na tísňovou linku v kraji.

37 policistů slouží na lince 158 ve Zlíně, jde o jedno z nejvíce vytížených středisek.

5 let praxe musí podle zákona sloužit policista, aby mohl působit na tísňové lince.

Jaké jsou tedy nyní dojezdové časy policie v regionu?
Naším úkolem je přijet na místo do deseti minut, což se víceméně daří. Na mapě v operačním středisku vidíme, kde se prvosledové hlídky nacházejí, a společně s nimi jsou připravené také klasické hlídky.

Když v roce 2012 vypukla metanolová aféra, poznali jste to na volání na tísňovou linku? Přibylo třeba telefonátů, kdy lidé upozorňovali na nekvalitní alkohol, podezřelé prodejce či bolesti po vypití alkoholu?
Každá závažná kauza má za následek zvýšení počtu přijatých oznámení. Při metanolové aféře se jednalo zejména o podezření na prodej závadového alkoholu. Poslední takové volání jsme zaznamenali ještě loni na podzim, nepotvrdilo se však. Výbuch muničního skladu znamenal zvýšený počet oznámení při jakémkoli výstřelu myslivců v okolních revírech nebo ráně způsobené zábavnou pyrotechnickou. Po události v Uherském Brodě oznamovali lidé sebemenší podezření na zbraň ve veřejném prostoru, například v supermarketu byl podezřelý nakupující, který měl vyboulený oděv u pasu. Při kontrole hlídkou jsme zjistili, že má pod tričkem ledvinku s doklady. Počet přijatých oznámení na linku tísňového volání se ve dnech bezprostředně po tragické události zvýšil přibližně o padesát procent.

Zmínil jste muniční sklady ve Vrběticích, byl i tohle výjimečný zásah?
Ten případ rovněž začínal tady, organizovali jsme první policejní hlídky, které spolu s hasiči vyrazily na místo. Sám jsem si tehdy sedl za řídící pult během druhé evakuace obyvatel. To byla z psychologického hlediska nejnáročnější část. Tamějším lidem jsme po první evakuaci řekli, že už mají všechno za sebou, jenže pak se našel další granát ve střeše a museli jsme je evakuovat znovu. Bylo tam dost starších obyvatel, kteří to nesli těžce. Pamatuji si, jak jsem v roce 1997 sloužil v Otrokovicích během povodní, a vím, jak těžký zásah do života občanů je, když někdo musí opustit svůj dům. Tady to ale jinak nešlo.

Pro policisty na lince 158 musí být psychicky složité řešit denně tolik vypjatých situací...
Proto je výběr přísný a musí projít náročným a zátěžovým psychologickým vyšetřením. Navíc jde o první kontakt občana s policií a podle něj si často dělá obrázek o naší celkové práci. V Pardubicích máme speciální školu, která policisty připravuje. Ze zákona musí mít pět let praxe, já ale požaduji nejméně deset let. Je potřeba, aby situace, které řeší, znali ze svého působení v rámci služby a dovedli je vyhodnotit.

Řešíte i případy, kdy volající vyhrožují sebevraždou?
Ano. Nejen tady nám velmi pomáhá Národní informační systém IZS, který je ve zkušebním provozu a přináší větší integraci policie, hasičů a záchranky. Víme o sobě, a nemusíte tak třeba záchranáře navádět na místo zásahu. Sebevraždou se vždy zabýváme velmi vážně, zapojujeme vyjednavače a snažíme se daného člověka co nejrychleji lokalizovat. Přitom jsme schopní poznat, odkud volá. Pokud někdo tvrdí, že sedí na Pulčinských skalách a chce skočit, a my přitom na mapě vidíme, že volá z Horní Lidče, je reálné podezření, že to nemusí být pravda. Ale nejde něco vyloučit předem, postup je vždy stejný a případ se musí vyhodnotit na místě. Nelze nereagovat.

Podle čeho dokážete volajícího vystopovat, když někdy ani sám neví, kde se nachází?
Ve městě stačí uvést ulici a číslo popisné, na silnici zase, odkud a kam jel. Mobilní telefony můžeme lokalizovat podle buňky od operátora. Problém je, když se vybije a my máme hledat například dezorientovaného houbaře nebo někoho, kdo si zapomněl vzít do lesa léky. Jednou jsme takhle u Mladcové hledali ztraceného muže přes vrtulník. Když uslyšel jeho motor, zvednul mobil nad hlavu a pilot jej spatřil. Pak už stačilo navigovat na místo psovoda. Jindy zase starší ženu z Provodova bodnul sršeň, na nějž byla alergická. Byl to velmi krátký telefonát, ale kolega ji dokázal najít a dostal k ní hlídku, která pomohla na místě. Zachránil jí život.

A co veřejnost? Jsou lidé při telefonátech na linku 158 ochotní a vstřícní?
Je to individuální, ale obecně bohužel přibývá případů, kdy se nikdo nechce moc angažovat. Typický příklad: dozvíme se, že „v příkopě u silnice je auto“, a když se zeptáme, jestli v něm někdo je nebo není, dotyčný zareaguje, že neměl čas se podívat a jel dál. Někdo zase zavolá, že na ulici leží člověk, a na dotaz, zda dýchá, uslyšíme, že jen prošel kolem. Volající tím uleví svému svědomí, ale více by nám pomohlo, kdyby byl iniciativnější. Ano, na místo vyjede hlídka, jenže někdy hraje roli každá vteřina. A člověk na zemi nemusí být vždy nutně opilec.

Mění se hlášené události podle času nebo roční doby?
Ráno se nejvíce dozvídáme o vykradených obchodech nebo trafikách, lidé hlásí i vloupání do aut nebo ukradené vozy. Večer zase přibývá narušení veřejného pořádku či občanského soužití a případů domácího násilí. Je to logické, roli hraje alkohol, který většina lidí pije večer. V zimě řešíme kolem 4 500 telefonátů měsíčně, v létě je to až 6 500. Důvod je jasný, noční život v létě je delší a je více zábavy, s čímž souvisí i rizika.