„V tak klidném regionu bych takové případy nečekal. Situace se asi mění. Dostáváme se na čelní stránky novin s kriminálními případy,“ říká dlouholetý krajský policejní šéf Bedřich Koutný, který loni v létě na pozici skončil.
Vlastníci zbrojních průkazůKroměříž 2 934 Vsetín 3 785 Uherské Hradiště 4 113 Zlín 5 167 Zlínský kraj 15 999 (z toho 14 835 mužů a 1 164 žen) V kraji je aktuálně 41 530 zbraní, v roce 2012 bylo v kraji 16 066 držitelů zbrojního průkazu a 38 061 registrovaných zbraní. |
Za jeho éry se odehrály dva masakry, které byly jen o málo mírnější než ten v Brodě. V roce 2009 se přišel mstít pětapadesátiletý propuštěný zaměstnanec zlínské tiskárny Graspo. Zastřelil jednoho manažera, druhého zranil. Sám se pak zabil.
Jen o dva roky později zamířil šestapadesátiletý muž do letecké fabriky Aircraft Industries v Kunovicích. Vstoupil do místnosti, kde mělo poradu vedení, a začal střílet. Dva manažery zabil, ředitelka vyvázla se zraněními. Střelec obrátil zbraň proti sobě.
Jmenoval se Karel Musela a firmě se mstil za bratra, jenž byl dříve předsedou představenstva podniku a pak za tajemných okolností utrpěl vážný úraz.
Tento týden v Uherském Brodě psychicky narušený třiašedesátiletý Zdeněk Kovář postřílel v restauraci Družba osm hostů a pak usmrtil sebe. Oběti si asi vybral náhodně. Zřejmě šlo o odplatu společnosti jako celku. I proto, že zůstal dlouho bez práce.
„Každý případ byl trochu jiný, ale je podivné, že se jich tady v krátké době odehrálo zřejmě více než jinde,“ podotkl Koutný. „Možná by stálo za to, aby se zpřísnilo vydávání zbrojních průkazů,“ naznačil bývalý policejní ředitel.
Statistika: 7 z 10 zbraní patří myslivcům
Ve Zlínském kraji má zbrojní průkaz šestnáct tisíc lidí, kteří vlastní přes čtyřicet tisíc zbraní. To není závratně vysoké číslo. Počet zbrojních průkazů v posledních letech klesá, zbraní je ale naopak víc. „Sedmdesát procent zbraní patří myslivcům. Nedá se říct, že by zdejší lidé více tíhli ke zbraním,“ uvedl policejní mluvčí Petr Jaroš.
Ve srovnatelně velkém Olomouckém kraji je zbrojních průkazů ještě o dva tisíce více než ve Zlínském. Tolik krvavých masakrů tam ale nemají. Může být tedy potíž v tom, že zdejší lidé dříve sáhnou po zbrani, když nedokážou zvládat problémy? Jsou labilnější?
„To bych neřekl,“ reagoval zlínský psychiatr Jiří Boháč. „Jde o typ osobnosti. Pokud je někdo přecitlivělý až vztahovačný a cítí ukřivděnost, začne se to na něho nabalovat. Může narůstat zlost, napětí i agresivita,“ naznačil.
Nicméně střelci z uvedených případů, kteří legálně vlastnili zbraně, k sobě mají blízko minimálně generačně. Jedná se o lidi kolem šedesáti let, kteří velkou část života prožili v komunistickém režimu. V posledních letech přišli o práci, pociťovali ústrky a možná bezmocnost, jež vyústila v hrůzný čin.
„Lidé jejich věku jsou často zklamaní, těžko si zvykají na tuto dobu,“ všiml si Boháč. Majitel zbrojního průkazu musí po desíti letech přinést osvědčení od lékaře, jehož součástí nejsou povinné psychotesty. Duševní stav člověka se ale může změnit rychle. Z normálního držitele zbraně se během roku může stát nevyzpytatelný podivín.
Loni si v kraji zažádalo o zbrojní průkaz 360 lidí, necelých pět procent žádostí policie zamítla kvůli nesplnění podmínky bezúhonnosti nebo spolehlivosti. Podle psychiatra Boháče by navzdory tomu, že se psychika člověka mění, pomohlo přísnější posuzování duševního zdraví žadatelů.
„Měla by být kladena větší pozornost tomu, jakému typu osobností jsou průkazy vydávány,“ domnívá se Boháč. Vypadá to tedy, že Zlínský kraj navzdory třem otřesným případům z posledních šesti let není „líhní“ nebezpečných vrahů.
To by podepsal i předseda zlínského střeleckého klubu Karel Ježík, podle něhož nelze masakrům jako v Uherském Brodě zabránit. „Psychicky labilní žijí všude, nejen ve Zlínském kraji,“ nepochybuje Ježík.
Myslí si, jen na první pohled paradoxně, že částečným lékem proti krvavým excesům je chodit na střelnici. „Když vlastním zbraň a vím, co dokáže, mám za ni větší zodpovědnost a uvědomím si, jakou škodu může způsobit,“ popsal Ježík.
Zlínský střelecký klub má čtyřicet členů, na střelnici na Vršavě si chodí zastřílet dva až tři lidé denně. „Nemám dojem, že by trénovali proto, aby stříleli do lidí. Mají z toho radost,“ doplnil Ježík.
Starostu Uherského Brodu Patrika Kunčara souvislost brodského případu s těmi ostatními nenapadla a popravdě nad ní ani nepřemýšlí. „Naše město zasáhla krutá náhoda. Nevíte dne ani hodiny,“ prohodil Kunčar.
