Dvaatřicetiletý Mohammad Al-Efran se narodil v Bangladéši, vařit a vést restauraci se naučil při studiích v tamější metropoli Dháce a v indickém Dillí.
Po mnoha pracovních štacích v restauracích v různých asijských státech (Indie, Nepál, Bhútán, Malajsie, Indonésie, Singapur, Srí Lanka) přesídlil do Prahy – a odtud se dostal do Zlína.
Jako kuchař tady pracuje v nedávno otevřené srílanské a indické restauraci, která je v přízemí Hotelu Moskva. Jedna z dominant Zlína prošla téměř kompletní přestavbou interiéru.
„Ovládám indickou, srílanskou, čínskou i českou kuchyni. Při práci v Praze jsem v jedné restauraci vařil i tradiční česká jídla, jako svíčkovou či guláš,“ vysvětluje Al-Efran.
„Mám česká jídla rád, ale to víte, že to není jako naše indická kuchyně,“ doplňuje s úsměvem.
Ve Zlíně připravuje nejčastěji polévky, různými způsoby upravená kuřata a několik variant placek.
Pro sebe si připravuje ostřejší jídla
Chuťově jsou jídla téměř k nerozeznání od originálů, protože exotické suroviny jsou v Česku snadno k dostání.
„Dřív jsme museli pro ingredience jezdit do Německa, teď už máme v Česku distributory, od kterých bereme čerstvé suroviny a koření pocházející z Indie a Pákistánu,“ vysvětlil.
RECEPTY: Korai, kebab, kheer. Indická kuchyně zasytí, ale neobalí vás tukem |
S ostrým kořením tady ale šetří.
„Drobné rozdíly oproti přípravě v Asii jsou. Používáme například o něco víc smetany nebo cukru, aby chuť byla příjemnější pro místní lidi,“ říká Mohammad Al-Efran.
„Pro sebe si je připravujeme přece jenom ostřejší,“ doplnil. Hosté mohou číšníkovi říci, co chuťově sedí právě jim. Kuchař se jim pak pokusí vyhovět.
„Pro Srí Lanku je typické čerstvé kokosové mléko, určité druhy lístků kari, hořčičná semínka,“ nastínil Al-Efran.
Rýže, placky, kuře, čočka i sladkosti
Kdo má chuť na typické asijské jídlo, může zkusit například srílanskou kuřecí nudlovou polévku, indickou čočkovou, rajčatovou nebo kukuřičnou polévku.
Mezi hlavními jídly bývá krémové kuře masala s rýží basmati nebo s některým ze čtveřice indických chlebů: čapátí, nán, tandúri róti, papadum.
Povinností je také okusit indickou čočkovou kaši s názvem dál a coby předkrm samosy, smažené placky plněné zeleninou.
Al-Efran dělává i mátové kuře na kari či míchanou zeleninou se smaženým kuřetem v rýži.
Milovník pálivějších jídel by měl sáhnout po omáčce vindaloo, kdo má radši jemnější chutě, toho uspokojí varianta Korma. Chybět nemůžou ani tradiční velmi sladké dezerty a ovocný nápoj lasí.
Zima nevadí, jen se mu stýská po rodině
Během působení v Česku zjistil, že místní obyvatelé mají po počátečním ostychu indickou a srílanskou kuchyni (ty se liší velmi málo, podle Al-Efrana snad jen ve dvou kořeních) stále více rádi.
To platí i pro Zlín, kde je spokojený. Jen se mu občas zasteskne po rodině, která žije v indické Kalkatě. „Každý rok jsem si brával na jeden dva měsíce dovolenou a letěl za nimi. Teď uvažuju nad tím, že bych je k sobě do Zlína přestěhoval,“ zamýšlí se bangladéšský kuchař.
Aktuální chladné počasí mu nijak nevadí. Chodit do práce v zimní bundě, čepici a rukavicích bere bez problémů. „Mám rád sníh. Byl jsem v Indii, tam jsou místa, kde mají zimu deset měsíců v roce,“ dodává.
Navíc se mu Zlín líbí. A to i díky tomu, že tady potkává lidi z Indie, kteří ve městě pracují nebo studují. „Mezi našimi hosty mám spoustu přátel, po jídle si s nimi rád popovídám,“ popsal Al-Efran.
