Zanášení rozžhavených šamotových pánví do tavicí pece vyžaduje sílu několika...

Zanášení rozžhavených šamotových pánví do tavicí pece vyžaduje sílu několika mužů. Uprostřed ředitel skláren Marek Mikláš. | foto: Luděk Ovesný, MAFRA

Ruční práce ve sklárnách se za staletí nezměnila, počítač pec jen hlídá

  • 1
Ve sklárnách Crystalite Bohemia ve Strání-Květné uvedli do provozu novou tavicí pec. V pondělí ráno u ní začali skláři foukat první výrobky. MF DNES byla u takzvaného zanášení pánví, tedy obřích nádob, v nichž se sklovina taví.

Skupina mužů v montérkách chystá několikametrovou kovovou lopatu, vozík, který má místo dna pohyblivé válce, a nespočet dlouhých tyčí s různými průměry. Zkušeně si měří vzdálenost mezi rozpálenými pecemi. V tuto chvíli v nich je zhruba 1 200 stupňů Celsia.

Ve sklárnách Crystalite Bohemia v pátek brzy ráno dokončili poslední přípravy před spuštěním nové tavicí pece.

„Všechno se podařilo, jak mělo, termíny se dodržely a v pondělí už začneme foukat první výrobky,“ chválil ředitel sklárny v Květné Marek Mikláš. V tu chvíli ještě neví, že ho čeká jedna zásadní komplikace, jež výrobu o něco zdrží.

Stejně jako ostatní je v montérkách, hlavu ovázanou bavlněnou plenkou, která saje pot a chrání před horkem.

Přípravy jsou hotové. Pohyby mají muži dokonale sehrané, povely taky. „Hej rup! Vozík! Zvedej, zvedej,“ rozléhá se po dílně. Mezitím se otevírají vrata pece, v níž se pánve nahřívají. Strčit lopatu dovnitř a nabrat na ni obří a navíc rozžhavenou šamotovou nádobu, vyžaduje sílu několika chlapů.

Když se to podaří, podkládá se lopata vozíkem a na válcích se posunuje dál. Tavicí pec, kam pánve patří, mají muži za zády, takže se musejí s nákladem otočit a pánev zase vsunout na nové místo. Tady už zůstane, do ní patří sklovina, která se přetaví a skláři z ní vyfouknou křehké sklo.

Pánev vydrží zhruba čtyři měsíce. „Životnost má devadesát sto taveb. Potom se musí vyměnit, jinak hrozí, že by praskla,“ vysvětluje technolog Josef Černý. Pec samotná se používá šest let, potom ji rozeberou a postaví novou. A právě to nyní ve sklárnách udělali. I s instalací vyšla na čtyři a půl milionu korun. Pánví se do ní vejde osm, každá pro jednoho skláře.

Proces přenášení je nejen rizikový, ale hlavně fyzicky náročný. Při každém otevření pece prudce stoupá teplota. Ostatně odpadním teplem tady vytápí celý areál, ohřívají vodu, suší sklářský písek.

Třetí pánev práci na chvíli zastavuje. Praskla. „Když je studená, vady nejsou vidět, projeví se až po nahřátí,“ říká Mikláš. Stává se to zřídka, a i když v Květné mají pánev navíc, znamená puklina zásadní problém.

„Jedno pracoviště bude tři týdny stát. Máme přitom spoustu práce,“ dodává ředitel. Teď bude muset počkat, než vychladne pec, ve které se pánve rozehřívaly. Pak se musí znovu nahřát i s náhradní nádobou.

Než dosáhne kýžené teploty, uplyne 10 dnů. Na dlouhé úvahy tady ale nejsou zavedení. Věci se dávají znovu rychle do pohybu, skláři usazují další pánve.

Sklárny v Květné jedou nepřetržitě už 222 let a manipulace s pánvemi se za tu dobu změnila jen málo. Žádnou část procesu neřídí stroje, dřina zůstává stejná. Počítač pec jen hlídá - teplotu, tlak, tah komínu. Dnes tady pracuje 184 lidí, mohlo by jich ale být víc, zakázky firma má. „Kolik je mladých sklářů? Nula, prostě nejsou,“ potvrzuje Mikláš.

Chybějí skláři. Firma chystá nábor ve školách

Sklářský obor překonal nedávnou krizi a hlásí každoroční nárůst zakázek. Co ale schází, jsou skláři. „Aktuálně potřebujeme do Květné alespoň sedm, lépe deset sklářů. Není ani jediný,“ říká personální šéf firmy Crystalite Bohemia Jan Vaněk. Společnost provozuje sklárny ve Strání-Květné a ve Světlé nad Sázavou.

Nedostatek absolventů má řada profesí, sklářský obor se ale v kraji už několik let nevyučuje. Proč?
Nejsou studenti. Lidé mají v paměti krizi, která obor hodně postihla, a děti tam nedají. Jediná škola je teď ve Světlé, skláře ale potřebujeme především tady, v Květné.

Co s tím?
Uvažujeme, že uděláme náborovou akci na zdejších školách. Studium by zájemci absolvovali ve Světlé a pak by se vrátili domů. Máme pro ně zázemí.

Daří se zajistit rekvalifikaci?
Obtížně. Je to specifický obor, těžká práce, u pece je horko. A dobrým sklářem se člověk nestane za měsíc, učí se patnáct dvacet let. Hledáme možnosti zvýšení platů, abychom tyto profese udělali zajímavější.

Můžete být konkrétnější? Jaký je aktuální průměrný plat?
Rozdíly jsou velké, protože takové jsou i rozdíly v kvalifikaci lidí. Pohybují se mezi 17 a 25 tisíci korun hrubého. Po zavedení nového odměňovacího systému by se to mohlo zvýšit až o několik tisíc.

Říkáte, že krize je pryč, jak je to se zakázkami?
Rostou každým rokem, uspokojit poptávku nestíháme. Přibývá zákazníků, kteří jsou ochotní investovat do ruční práce. Celkovým prodejům vládne Írán, co se týká ruční výroby, tak tam je to tradičně Rakousko, Itálie a zvedají se rusky mluvící země.