Před Velkomoravským sídlištěm středního Pomoraví v Modré stojí dodávky filmařů. A když vejdete dovnitř, podezření se potvrdí. Tady se točí film. Historické dokumentární drama o příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu je na české poměry nebývale nákladný a výpravný snímek.
Zarostlí frančtí bojovníci v drátěných košilích odpočívají na lavicích, na stole se lesknou přilby a meče. Opodál se vyhřívají velkomoravští válečníci. Z ohniště stoupá dým.
Knížata Svatopluk (Jan Jarchovský) a Slavomír (Viktor Krištof) se vracejí z oběda a jdou na plac. Právě oni moravské vojsko dovedou k vítězství nad cizáky.
"Nejdříve natočíme scénu, jak z palisády sledují blížící se francká vojska. Pak přijde na řadu zteč opevnění a boj," předesílá druhý režisér filmu David Kočár, jenž má na starosti bojové a trikové scény.
Dívat se na špičku stromu
O filmu Cyril a MetodějLíčí osudy Velké Moravy mezi lety 826 až 885. Sleduje křesťanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje od narození, dětství a dospívání v cizině. Do země je přivedl kníže Rostislav. Snímek zachycuje vznik staroslovanského písma i nesnadné šíření křesťanské víry. Bratři se až v Římě snažili prosadit ustavení moravské církve. Mezitím Rostislava zradí jeho synovec Svatopluk a vydává ho do rukou Východofranské říše. Svatopluka místo vděku uvězní. Moravská markrabata však vyvolají vzpouru, kterou má potlačit Svatopluk jako vůdce franckých vojsk. Po příjezdu na Moravu však zradí podruhé, přidá se ke svým a zemi s pomocí knížete (kněze) Slavomíra osvobodí. Frankové mezitím zajali Metoděje, když Cyril umřel v Římě. Po třech letech je propuštěn a pokračuje v misijní práci. Kníže Svatopluk rozšiřuje území Velké Moravy. |
Usedá na židli a sleduje monitor. Kamera jede. "Víc dýmu," zavelí Kočár. "Víc dýmu," zní ozvěna z megafonu, do nějž mluví jeho asistent.
Ještě je třeba upravit Slavomírovi paruku, zastavit dopravu na nedaleké cestě, aby hluk aut nerušil, a pak už následuje klapka. A akce!
Knížata z palisád sledují fiktivní francká vojska, jež se blíží z protějšího lesíku. Hledí do dálky, téměř nehybně. Klid. Náhle Svatopluk zařve: "Nasadit, namířit, pal!" Pokyn pro fiktivní lučištníky, již zahájili obranu opevnění (to se dotočí později).
Ale nebylo to ono, režisér chce repete. Ukazuje hercům nejvyšší strom naproti - je třeba, aby se dívali na jeho špičku.
Scéna se opakuje, asi čtyřikrát. Mezitím se na okraji Modré tvoří z obou směrů menší řady aut. Nikdo však netroubí.
"Dobré," ohlásí konečně režisér. Auta se rozjedou. A jde se na další scénu. Není to však jako lusknutí prstem. Při natáčení vše zabere čas: přemísťuje se technika i lidé.
Komparzisti a herci dostávají pokyny, maskérky jim líčí tváře a právě teď je potřeba akuvrtačka, aby se zpevnila dřevěná konstrukce pro kameru. A čas běží.
A slunko, které celý den hřálo, pomalu klesá za obzor. Slunko - nezbytný filmařský reflektor pro masovější scény. "Máme 25 minut světla," zahlásí kdosi varovně.
Údery a bodnutí
Rychle se chystá scéna dobytí opevnění. Bojovníci trénují výpady, údery, bodnutí. Dnešní klíčový okamžik. První francký voják už leze přes palisádu a skáče do opevnění.
Hned ho zneškodní moravští obránci. Začíná mela, do níž se přidá i Svatopluk a Slavomír. Vousatí chlapíci jsou hbití, nicméně oko pozná, že jsou to "jen" kaskadérské kousky.
"Potřebuju mrtvého Franka," žádá asistent režie. "Já budu mrtvej Frank," přibíhá vousatý válečník, který přijel z Prahy.
"Dáme si to ještě jednou na padesát procent," pokračuje asistent, zatímco Kočár napjatě sleduje dění na monitoru. Teď je spokojený.
"Tak a jedeme na sto procent, kamera," zvolá režisér. A celá bitevní scéna asi dvaceti válečníků se opakuje. Ale dvakrát tak rychle. Lidské oko nestíhá.
Detaily mu beznadějně unikají. Vnímá jen vřavu v kouři. Výkřiky, duté údery, řinčení kovu. A najednou klid. Dým stoupá z bojiště.
"Jste všichni živí?" vypustí ze sebe Svatopluk. Rozhlédne se po ležících bojovnících a chytne se za pusu. To ve scénáři nebylo. Zvítězila lidská starost. Všichni byli živí. A slunko zapadlo.
