Malenovický hrad láká na kostru slona, jedinou v zemi

  • 1
Za svého života vystřídala slonice Sumatra několik cirkusových společností. Poslední rok života dožila ve zlínské zoologické zahradě, kde jí museli kvůli řídnutí kostí amputovat část nohy. Její kostra teď láká na novou výstavu na hradě v Malenovicích.

Příběh je to srdceryvný a starý víc než půl století. Slonice Sumatra uhynula v roce 1959, její kostru pak v poměrně amaterských podmínkách vypreparovali a uložili do depozitáře zlínského muzea.

Nyní ji odborníci složili dohromady, aby se stala jedním z největších lákadel nové výstavy Zvířata světa, která začne 18. května na hradě v Malenovicích.

"Máme zhruba sto padesát různých zvířat, ať už vycpaných nebo třeba jejich koster. A přibližně stejně tolik brouků," uvedl autor expozice Dušan Trávníček z Muzea jihovýchodní Moravy. Kromě Sumatry uvidí zájemci i lvici, mnohoštětinatého červa, sibu deskozubou nebo třeba kynkažu.

Výstava zabírá tři hradní sály, ve kterých jsou zvířata rozdělená podle míst, kde žijí. Sumatře, samičce slona indického, patří čestné místo v posledním sále. Podpírají ji kovové tyče, jedna je protažená celou páteří a drží lebku.

"Slonice je menší, než by měla být, pravděpodobně měla víc nemocí než jen osteoporózu," řekl preparátor Benjamin Hlivka. Na kostře pracoval s kolegou téměř dva měsíce. Nejvíc času zabralo čištění od nánosů prachu.

"Tato žebra byla zlomená, vidíte, že jsou znovu srostlá. V padesátých letech se ke slonům v cirkuse asi nechovali moc mile," ukazuje Hlivka na zacelenou kost. Složit kompletní kostru slona se nepodařilo, část kostí totiž chybí.

"Proto nebylo možné připojit ke kostře nohy," vysvětlil Hlivka. Kostra slona má čítat odhadem tři stovky kostí, ze Sumatry se zachovalo zhruba 90 procent.

"Je ale úžasné, že to tehdejší preparátor vůbec udělal a kostra se zachovala," pochválil preparátor.

Díky tomu je nyní v Malenovicích celorepublikový unikát. "Je to jediná kostra slona, ke které má veřejnost přístup," sdělil Trávníček.

Celá expozice je složená z exponátů, které byly dosud uložené v muzeu. Některé pocházejí ještě ze sbírek hraběte Seilerna, jiné z Baťových studijních ústavů.