Studenti holešovského gymnázia a Střední policejní školy při slavnostní

Studenti holešovského gymnázia a Střední policejní školy při slavnostní polonéze ve Velkém sále zámku. | foto: Tomáš Stehlík

Přijela Hujerovic rodina, smál se taneční mistr

  • 2
Celé první patro zámku v Holešově patřilo před víkendem mladým tanečníkům a slečnám v bílých róbách. Konal se tam závěrečný ples kurzu tance a společenské výchovy pod vedením tanečního mistra Aleše Mědílka, pokračovatele věhlasné zlínské taneční školy, jejíž historie sahá až do baťovské éry.

Nese růži a tváří se jako dokonalý džentlmen. Ale jen do chvíle, kdy se setká s dalšími podobně vyhlížejícími kamarády. V tu chvíli je z něj to, co skutečně je: sedmnáctiletý student. A normální kluk.

V hloučku si něco sdělí, zkontrolují čas a zmizí z dohledu. Slečny jsou svědomitější, čas do začátku plesu věnují rovnání šatů a účesů. Šatnou koluje řasenka. Všechny mají dlouhé bílé šaty – a jsou krásné. Bez výjimky.

Zámek v Holešově je v pátek večer plný lidí. Korzují po chodbách, ochutnávají jednohubky s kaviárem a hlavně tančí.

„Tentokrát máme mimořádně mnoho hostů, někteří tanečníci jsou snad z Hujerovic rodiny,“ usmívá se Mědílek. Honem však dodává, že je rád. Nevidí prý často, aby na závěrečnou přijeli i prarodiče, nebo dokonce tety.

Začíná slavnostní polonéza. V kurzu se setkali studenti z holešovského gymnázia a střední policejní školy. Když nastupují gymnazisté, příbuzní popadnou fotoaparáty a kamery a spěchají do sálu. Focení je totiž po tanci druhá nejčastější činnost.

Po polonéze si mladí tanečníci vyzvednou příslušného rodiče a vystřihnou si polku a waltz. Oficiální část je u konce a zatímco absolventi tanečního kurzu udržují ležérní pohodu, na mnohých dospělých je znát úleva.

Útočiště hledají u některého z bufetů, kterých je v prvním patře zámku dost na to, aby se nikde netvořily fronty. Do sálu zatím vtančí studenti policejní školy a znovu cvakají spouště fotoaparátů.

Nálada se uvolňuje, smích je hlasitější a v jednom z menších sálů začíná hrát další kapela. Je tam přítmí a hraje se rock and roll, twist, ča-ča a jiné divočiny. Brzy je sál plný a ti, kteří se nevejdou, se vlní alespoň na chodbě před ním.

Plný je i hlavní sál, kde se kapela drží polky a valčíku. Bližší pohled na tančící páry však odhalí, že slečny jsou v náručí tatínků, případně tančí rodiče. Mladí pánové přece jen dávají přednost debatám a drží se pohromadě.

Aleš Mědílek má celý večer napilno. Je na něm však znát, že je s výkony dalšího ročníku spokojený.

„Je tady spousta šikovných tanečníků. I když k tomu někteří na začátku přistupují s nedůvěrou, nakonec se to naučí,“ ujišťuje. Další středoškolský kurz mu začne už v únoru.

Zábavu před půlnocí přerušuje požární hlásič. Hlas z nahrávky nabádá k evakuaci, ale brzy se ukazuje, že jde o planý poplach. V hudebním klubu v suterénu zámku někdo totiž požární hlásič poškodil. V hlavním sále se tančí dál.