„Nejdůležitější je mít ten jazyk rád,“ připomíná žákům a pouští se do vysvětlování. Prokládá ho příběhy z bible, židovskými vtipy, objasňuje, čím se liší jednotlivé překlady důležitých hebrejských spisů. Není snadné držet s ním krok.
„Je samozřejmě nesmysl myslet si, že se tady naučím hebrejsky, ale zajímá mě ta kultura. A jazyk k ní samozřejmě patří,“ říká jeden ze studentů Jiří Karásek. „Byla jsem v Izraeli a židovská kultura je mi hodně blízká,“ dodává další z účastnic Zuzana Kohlová.
Pozorně sledují kantora, který je civilním povoláním divadelní herec, bývalý ředitel Činoherního studia v Ústí nad Labem. Kromě toho je i regionální politik a od rodičů dostal jméno Jaroslav. Hovoří několika jazyky a v odborných kruzích je ceněná především jeho unikátní práce na mapování židovských hřbitovů a překlady náhrobků.
Žáci už pochopili, že samohlásky jsou v hebrejštině řazené jinak než v češtině a píšou se pod jednotlivé znaky. Výjimkou je o, které se píše nad ně. Na řadu přichází symboly, z nichž se skládají slova.
„Letos ještě budu hodný, ale pokud budete příští rok pokračovat, budu tlouct ukazovátkem každého, kdo to bude opisovat z mobilu,“ varuje Haidler. Studenti reagují smíchem, který ale rychle utichá v hlubokém soustředění.
Znak Haidler nejprve napíše na tabuli, vysvětlí a pak se obrátí ke stropu synagogy (více o unikátní památce čtěte zde). Ten mu slouží jako učební pomůcka, protože jsou na něm zrestaurované nápisy. „Je nám jasno, nebo se to komplikuje?“ ptá se. Odpovědí mu je hluboké ticho.
„Takže jste se ztratili, ale nepřiznáte se. Tak to zkusíme jinak,“ říká a v hlavě rychle přebírá, jak věc vysvětlit lépe.
Jeho studenti jsou různorodá společnost, od lidí, kteří základní škole dávno odrostli, ale přitáhlo je Haidlerovo jméno, až po ty, jež přivedla zvědavost.
