Vše vypadalo nevinně: Say před pár lety na sociální síti Twitter, kde jeho účet nyní sleduje přes 30 tisíc fanoušků, sdílel (retweetoval) téměř tisíc let staré verše perského básníka Omara Chajjáma, které si tropí legraci z islámského vidění posmrtného života. Zároveň se svěřil, že je ateistou.
V rodném Turecku, kde od nástupu prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana roste vliv islámu, to nezůstalo bez odezvy. Na Saye přišlo udání od trojice mužů a známému pianistovi hrozilo za „veřejnou urážku národních náboženských hodnot“ vězení až na rok a půl.
Say nakonec vyvázl v roce 2013 s desetiměsíční podmínkou (více čtěte zde), kdyby však islámské hodnoty v dalších pěti letech urazil znovu, šel by za mříže.
„Nic jsem neudělal, jen jsem retweetoval starou poezii. Nakonec jsme ale tu kauzu přece jen vyhráli,“ připomněl Say v rozhovoru pro MF DNES podzimní osvobozující rozsudek tureckého nejvyššího soudu.
„Jsem rád, protože ta kauza mě hodně unavovala. Když vás pošlou na deset měsíců do vězení, byť se tomu díky podmínce vyhnete, není to moc humorné. Spousta lidí byla také po prvním verdiktu soudu zklamaná, že jsme přišli o svobodu slova a vyznání. Najednou za to všechno hrozí represe.“
Šestačtyřicetiletý Fazil Say patří mezi známé kritiky Erdoganova konzervativního vládnutí.
„Svoboda, to je teď velké téma. Nejen v Turecku, ale všude po světě,“ uvědomuje si jeden z nejslavnějších tureckých umělců a připouští, že tato nepříjemná zkušenost na něj měla dopad.
„Koncertuju od pětadvaceti, takže už mám stálé publikum. Ale celé to možná mělo vliv na můj projev, na mé skládání,“ uvažuje Say. „Myslím, že od té doby se do hudby snažím vložit více humanismu. Současná doba si od nás umělců žádá, abychom uměním také něco sdělili lidem,“ doplnil.
