Masaryk jako člen vídeňského parlamentu zvolený v roce 1907 právě za Valašsko prosazoval nejen zájmy českého národa, ale i svého volebního obvodu.
Zlínu se snažil pomáhat lobováním, svým vlivem i kontakty, což přinášelo reálné výsledky.
„V letech 1907 až 1914 pomáhal poslanec Masaryk svým vlivem vymoci u vídeňských ministerstev a úřadů řadu zlepšení ve prospěch Zlína,“ napsal v knize Zlínsko od minulosti k současnosti historik Zdeněk Pokluda.
„Bylo to posílení městské pošty (1910, 1912), půjčka na regulaci řeky Dřevnice (1911), rozšíření telefonní sítě na Zlínsku (1912), subvence na výstavbu kanalizace (1913).
Přičinil se ke vzniku okresního soudu ve Zlíně
Mimořádný význam mělo jeho úsilí o zřízení okresního soudu ve Zlíně a vedle jiných přímluvců měl právě Masaryk svým dlouholetým vyjednáváním lví podíl na konečném úspěchu v roce 1913,“ píše Pokluda.
Soud ale vznikl až o deset let později. „Vypukla válka a Zlín hledal vhodné prostory, kde by mohl soud fungovat. Nakonec byl přestavěný bývalý pivovar,“ podotkl ředitel Státního okresního archivu ve Zlíně-Klečůvce David Valůšek.
Podle Pokludy si Masaryk svojí aktivitou plnil povinnosti, ale přidával i něco navíc.
„Bylo to jako s Tomášem Baťou, oba si plnili své povinnosti, ale vždycky do toho dali i kus srdce,“ je přesvědčený Pokluda.
Ostatně, když Masaryk už jako prezident přijel v roce 1928 do Zlína, právě Tomáš Baťa ho prováděl svou obuvnickou továrnou i městem.
Veletoče s čestným občanstvím
„Masaryk jen nebojoval proti monarchii, ale také skládal účty voličům. Jako poslanec měl kontakty na ministry a dokázal chod věcí ovlivňovat,“ doplnil Valůšek.
Tím si získal Masaryk Zlín natolik, že mu bylo v předvečer jeho šedesátin 25. února 1910 uděleno čestné občanství města. Masaryk zareagoval dopisem o dva dny později.
„...děkuji Vám všem za poctu, kterou jste si na mne vzpomněli: ovšem ukládáte mně tím povinnosti tím těžší, ale vynasnažím se, abych jim vyhověl a Vaše očekávání nezklamal,“ napsal Masaryk.
Ovšem za války, když emigroval a ostře vstupoval proti monarchii, o poctu přišel. Zlínští politici zřejmě pod nátlakem couvli a radnice musela prohlásit, že Masaryka nelze považovat za čestného občana.
Avšak den před vyhlášením Československa, 27. října 1918, představitelé města řekli, že Masaryk „městu nikdy čestným občanem býti nepřestal“.
