Albert Vyoral má za sebou stáž v rodinném vinařství v italské Montině.

Albert Vyoral má za sebou stáž v rodinném vinařství v italské Montině. | foto: Alžběta Vejrostová

Italové netuší, že se u nás taky vyrábí víno, zjistil při stáži student

  • 4
Dvaadvacetiletý Albert Vyoral sice pochází ze Zlína, kde vinohrady nejsou, přesto se pustil do vysokoškolského studia vinohradnictví a vinařství. Nedávno se vrátil z praxe - pomáhal při vinobraní v italském rodinném vinařství.

Vinařské kořeny nemá a před pár lety o pěstování révy nevěděl skoro nic.

„Vždyť pocházím ze Zlína, což je co do vinařství naprosto hluchá oblast,“ říká dvaadvacetiletý Albert Vyoral.

Dnes už má za sebou dva ročníky vysoké školy v oboru vinohradnictví a vinařství, pronajímá si vinice na jižní Moravě, víno doma vyrábí a nedávno se vrátil ze sklizně v tradičním italském rodinném vinařství.

První pokusy mezi zavařeninami

Zájem o víno v něm vzklíčil ve folklorním souboru Kašava, kde hraje na cimbál.

„Přece jen popíjení k folkloru tak nějak patří. Začal jsem si kupovat knihy o révě a jejím pěstování a hodně jsem se do toho ponořil,“ vypráví.

Přitom když si poprvé přečetl název svého budoucího studijního oboru, smál se: Proč by na pití alkoholu měla být škola?

„Už v prvním ročníku, kdy jsme probírali jen exaktní obory – jako matematiku, biochemii a botaniku, jsem však pochopil, že to není tak samosebou,“ přiznal Vyoral.

V té době už si kupoval hrozny od pěstitelů a doma podnikal první pokusy s výrobou vína.

„Dělal jsem to v našem zlínském sklepě mezi zavařeninami a okurkami, takže v hodně polních podmínkách. Trochu jsem experimentoval a zkoušel postupy, které bych si jako profesionál asi nemohl dovolit. Ale pár lahví se povedlo,“ usmívá se mladý student, který si od druhého ročníku pronajímá vinice v Dolních Kounicích.

V Itálii popíjejí skoro celý den, ale v malých dávkách

Dosud největší praxi zažil letos v září, kdy se účastnil stáže v italském rodinném vinařství Albano Guerra v Montině.

Dostal se tam s pomocí projektu PročByNe, o kterém se dozvěděl na Facebooku.

„Byly tam vypsané různé stáže. Na vinice sice žádná, ale využil jsem možnosti vymyslet si svou vlastní stáž a vyšli mi vstříc, což bylo úžasné,“ líčí Vyoral.

Na vinici dorazil zrovna v období sklizně. Strávil tam sice jen čtrnáct dní, zato velmi intenzivních.

„I když to bylo rodinné vinařství, měli deset hektarů vinic. Pracovali tam v tu dobu snad všichni jejich rodinní příslušníci, začínali jsme ráno a končili večer,“ popisuje.

Přestože Italové anglicky příliš neuměli, dovedli proklábosit celý den. A během nejtěžších prací si zvládli udělat čas na kávu či doušek vína. K němu mají odlišný přístup než Češi.

„Popíjejí sice skoro celý den, ale v malých dávkách. U nás máme tendenci spíš vypít naráz co nejvíc,“ všiml si Vyoral.

Na zkušenou chce vyrazit znovu, zřejmě do Rakouska

Ze začátku stáže byl hodně nervózní, protože si uvědomoval, že období sklizně rozhodne o úspěšnosti celého ročníku.

„Ono jenom přečerpávat čtyři tisíce litrů vína technologií, kterou pořádně neznáte, vás trochu znejistí. Ale i v těch vypjatých okamžicích tam byli všichni vstřícní a přátelští.“

Přestože Itálie produkuje nesrovnatelně víc vína než Česko, kvalitní tuzemská vína by se tam podle Vyorala neztratila.

„Dovezl jsem jim na ochutnání lahev frankovky, samozřejmě ji vůbec neznali. Tam obecně netuší, že se u nás víno vyrábí. Ale pochválili mi ji,“ poznamenal.

Podobný pracovní výlet by chtěl Vyoral v budoucnu ještě podniknout, třeba do Rakouska. A jeho sen? Koupit si vinohrad a vyrábět i prodávat víno.

„Co také jiného, když už jsem se pustil do takové školy?“ směje se.

Tuší ale, že to bude ještě dlouhá a těžká cesta. A jeho domovským Zlínem už nepovede.