Studenty sice zatím mohou spočítat na prstech jedné ruky, ale i tak je to úspěch. Začali totiž na nule a teprve loni. Škola pro mladé ševce ve Zlíně nebyla dlouhých dvanáct let. Přesněji řečeno, obor existoval, ale jen na papíře.
„Kdybychom to neudělali teď, za pár let by ho neměl kdo učit. Obuvníci nejsou, řemeslo se vytrácí a zapomíná,“ řekl ředitel Střední školy obchodně technické Pavel Holman.
Firma Baťa se chce vrátit do Zlína a testovat zde boty pro celý svět |
Žádná jiná střední škola v Česku ho nenabízí. „A kde jinde by se měl vyučovat než ve Zlíně,“ dodal Holman.
Loni nabrali čtyři studenty, letos mají zatím stejný počet přihlášek, ještě ale není konečný. Změnit ho může druhé kolo přijímacího řízení, které ředitel vypíše v květnu. Celkem nabízí pouhých šest míst, což je v tuto chvíli kapacita obuvnické dílny, kterou má škola k dispozici.
Všeobecné předměty absolvují studenti ve spojené třídě, na praxi se pak jednotlivé obory dělí. Obuvníci se naučí udělat botu od začátku do konce, ovládnou ruční šití i strojovou výrobu. A ještě před tím, než dostanou výuční list, se o ně poperou zaměstnavatelé.
„V Česku je řada firem, které se zabývají výrobou obuvi, od malých rodinných až po velké výrobce, a všichni velmi obtížně shánějí kvalifikované zaměstnance. Zruční výrobci stárnou a nemají za sebe náhradu, víme o firmách ve Zlínském kraji, kterým hrozí, že do několika let ukončí výrobu, protože jim lidé odejdou do důchodu,“ řekla tajemnice České obuvnické a kožedělné asociace Vlasta Mayerová.
O práci se bát nemusí
Stejné zkušenosti má i škola. „Firmy mi volají a ptají se po absolventech, zájem trhu je obrovský nejen u nás. Nedávno mi volali ze Slovenska,“ uvedl ředitel, kterého před pár dny dokonce navštívili nizozemští novináři.
Míst, kde se mladí ševci mohou naučit řemeslo, je totiž málo v celé Evropě. Zřizovatelem zlínské střední školy je Univerzita Tomáše Bati, kde funguje obor design obuvi. Středoškoláci se tak mohou dostat k moderním technologiím, jako je například 3D skener či 3D tiskárna. Už nyní spolupracují s vývojovým pracovištěm materiálů.
Firmy ve Zlínském kraji se situaci dokázaly přizpůsobit a vybudovaly si dobré jméno navzdory tomu, že si zaměstnance musí „vyučit“ samy za pochodu. Jenomže těžko drží alespoň současné stavy, což brání dalšímu růstu.
„Každý rok odejde pár lidí do důchodu a je obrovský problém nahradit je. Věkový průměr máme osmačtyřicet let, ale hodně pracovníků už má přes padesát,“ popsala personalistka Marta Šlesingerová ze slavičínské firmy Prabos.
Problémem oboru jsou nižší platy
I když mladí zájemci o práci přicházejí, jen málokdo u ní vydrží a každý, kdo má zájem pracovat, je výhra.
„U strojové výroby není nutné zvláštní nadání, stačí, když je člověk průměrně zručný a trpělivý. Jenomže musí mít chuť do práce a to je problém. Když ji má, všechno ho naučíme, ale takových je málo,“ potvrdil jednatel společnosti Fare z Valašských Klobouk Alois Šůstek.
Zaměstnává zhruba 90 lidí. Změnit se podle něj musí hlavně přístup společnosti k řemeslům.
Legendárním „prestižkám“ hrozil krach, teď si boty chválí i ve Škodovce |
O to usiluje i vedení Zlínského kraje, které obor výrobce obuvi zařadilo do systému stipendií. Nárok na ně mají studenti už od prvního ročníku, pokud nemají neomluvené hodiny a prospívají v odborných předmětech.
Obor naráží i na nižší platy, než jsou třeba ve strojírenských firmách. Například zlínská Moleda nabízí šičkám asi 16 tisíc hrubého, manipulanti, kteří vysekávají jednotlivé díly, nebo lidé v konfekční dílně, jejichž zapracování k úplné samostatnosti trvá i rok, se mohou dostat na 20 tisíc korun.
„Nedokážeme lidi zaplatit tak, jak by si dnes mladí představovali,“ potvrdil výrobní ředitel Milan Válek.
