Nadšenci oživují uzavřenou trať u Kroměříže a sní o parní lokomotivě

  • 5
Už deset let funguje spolek Kroměřížská dráha. Lidem připravuje nevšední zážitky v podobě jízd zvláštními vlaky, provozuje železniční muzeum a mapuje historii vlakové dopravy v regionu.

Co mají společného Šlechtična, Matěj a Rosnička? Šlo o historické parní lokomotivy, kolem nichž začaly vznikat první moravské kluby železničních nadšenců.

Hýčkat si nádherné parní mašiny však nebylo jediným důvodem, proč se lidé, které spojuje láska k železnici a všemu, co se k ní pojí, sdružovali. Ke zrodu jedné z těchto skupin, Kroměřížské dráhy, přispěla touha zachránit železniční depo v Kroměříži a pořádat speciální železniční jízdy po tratích v okolí.

Když před nedávnem tento spolek vozil stovky zájemců po jinak uzavřené trati z Kojetína do Tovačova, mělo to slavnostní nádech. Spolek Kroměřížská dráha totiž letos slaví desetileté jubileum.

Parta kamarádů, která se ve spolku potkala, však navazuje na mnohem starší tradice.

„Železniční nostalgie, kterou tvořila především péče o historické lokomotivy a občasné jízdy parních vlaků, u nás začala vznikat s ukončováním provozu parních lokomotiv zhruba v období 80. let minulého století. Opravdový boom ale v této oblasti nastal až po politickém uvolnění v 90. letech,“ líčí Rostislav Kolmačka, který stál u zrodu Kroměřížské dráhy.

Chtěli zachránit historické depo v Kroměříži

Tehdy začaly vznikat neoficiální bezejmenné kluby, které pečovaly o nějakou konkrétní parní mašinu. Ve Valašském Meziříčí to byl právě Matěj, v Olomouci Rosnička, v Přerově Šlechtična. Z přerovské a valašskomeziříčské skupiny se postupem času rekrutovali členové Kroměřížské dráhy.

Železniční nadšenci

Podobných spolků jako Kroměřížská dráha je v České republice hned několik, liší se však zaměřením.

Například Valašská společnost historických kolejových vozidel se stará o parní lokomotivu Matěj.

Společnost pro obnovu Rajnochovické lesní železnice zase usiluje o obnovu Arcibiskupské lesní železnice, která v Podhostýnsku fungovala počátkem 20. století (více zde).

Hned několik nadšeneckých skupin působí v Brně.

Členská základna jednotlivých spolků se prolíná a při pořádání větších akcí si navzájem vypomáhají. Jednou z největších událostí bývá Železniční olympiáda, která dětské i dospělé zájemce prověří ze znalostí nejrůznějších odvětví železniční dopravy.

„Než v roce 2003 legendární přerovská Šlechtična dojezdila, několik posledních jízd pomáhal připravit velký fanda železniční historie Martin Šůstal z krajského centra Českých drah ve Zlíně. A když v roce 2006 začaly do světa pronikat informace o tom, že bude možná zbourána historická rotunda depa v Kroměříži, byl to právě on, kdo kontaktoval další železniční fandy a začal hledat cestu, jak depo zachránit,“ popisuje Kolmačka.

Spolek pak rozhýbala čtveřice nadšenců, mimo Šůstala a Kolmačky ještě Miroslav Hoza a Jiří Strumienský. Poprvé o sobě dali vědět, když v roce 2007 objednali první vlaky na jinak pro veřejnost uzavřenou trať z Kojetína do Tovačova.

Právě tento historicky významný úsek se stal hlavním působištěm pro zvláštní jízdy připravované členy Kroměřížské dráhy. Zajímavé přitom je, že tovačovská lokálka byla vystavěna na konci 19. století za účelem návozu uhlí a řepy a odvozu hotové produkce z tovačovského cukrovaru. Osobní doprava tu hrála jen podružnou roli.

„Kvůli snaze vyhnout se tokům řeky Bečvy totiž vede trať nevýhodným směrem,“ vysvětluje Kolmačka.

Pro něj je úsek srdcovou záležitostí. V Kojetíně poblíž tovačovské trati totiž strávil dětství.

„Od roku 1981, kdy jsem se narodil, tu přestaly osobní vlaky jezdit úplně a já jsem vždy sledoval jen nákladní dopravu. Už jako malý jsem si tu přál nějaký osobní vlak spatřit.“

To se mu splnilo pouze dvakrát, při oslavách výročí dráhy v letech 1995 a 2005. Od roku 2007 však začala vypravovat Kroměřížská dráha vlaky na zmiňovaný úsek pravidelně. Na této dráze i spolek v roce 2007 oficiálně vznikl. Členové udělali ustanovující schůzi stylově přímo ve vagonu. Návrh stanov sepisoval Hoza během nočního předtápění parní lokomotivy.

To bylo důležité – i když byli fanoušci železnice aktivní i předtím, zdaleka ne všichni v regionu byli sjednocení, navíc neměli jméno, a nemohli se tak prezentovat.

Pořádají jízdy pro veřejnost a budují malé muzeum

Po založení spolku se věnovali zejména pořádání akcí pro veřejnost. Kromě tovačovské dráhy organizovali vlakové jízdy i na jiných tratích, například Kroměříž – Zborovice, Kojetín – Valašské Meziříčí a z Meziříčí například do Rožnova, Zlína nebo Brumova-Bylnice.

Naopak plány na odkoupení kroměřížského lokomotivního depa musel spolek přehodnotit. „České dráhy od bourání upustily a v omezené míře depo dodnes využívají. Část ale máme pronajatou a postupně jsme v ní vybudovali malé muzeum,“ říká Kolmačka.

Expozice vzniká průběžně, členové spolku nashromáždili řadu drobných předmětů. Hlavním lákadlem je však kompletní elektromechanický řídicí a stavědlový přístroj, který představuje vybavení dopravní kanceláře, odkud se ovládají výměny výhybek.

„Zařízení je plně funkční a kdokoliv z návštěvníků si může vyzkoušet jeho obsluhu,“ upozorňuje vlakový nadšenec.

Stejně jako většina členů Kroměřížské dráhy a podobných spolků zná Kolmačka práci u drah i z profesního hlediska. Práce ve spolku je však zcela dobrovolná, i když často vyčerpávající. Příprava jednoho dne historických jízd zabere i měsíc, další čas vezme propagace a shánění sponzorů. Pořádání historické jízdy je totiž z finančního hlediska vždy ztrátové.

Odměna za práci? Uniforma a štípání lístků

Velké úsilí stojí i údržba kolejových vozidel nebo shánění exponátů do muzea. Jako odměnu za vynaloženou práci se pak při akcích členové oblečou do historických uniforem a v roli průvodčích štípají lístky.

Důležitou roli při pořádání zvláštních jízd hraje i vozový park. „Snažíme se, aby plejáda nasazovaných vozidel byla pestrá a pokud možno se lokomotivy či motoráčky alespoň v rámci roku neopakovaly,“ popisuje Kolmačka.

Na většinu jízd spolek objedná konkrétní sestavu buď od Českých drah, nebo od některého ze soukromých dopravců nebo fandovských spolků.

Spolek, který má aktuálně kolem dvaceti členů, sám vlastní historický motorový vůz Hurvínek a přípojný vůz, který parkuje v historické remíze v Kroměříži. Tento vůz vypravuje i pro soukromé osoby ke společenským událostem. V historickém vláčku už byla například svatba, oslava narozenin nebo školní výlet. O takové akce je mezi lidmi čím dál větší zájem.

Další kolejová vozidla bude chtít spolek získat v budoucnosti.

„V prvé řadě bychom si moc přáli získat Kroměřížské lokomotivní depo, abychom dále mohli rozvíjet naše muzeum. Hezké by bylo vlastnit i malou parní lokomotivu, ale to je už spíše zbožné přání do hodně vzdálené budoucnosti,“ odhaduje milovník železnice.