„Slavnost se konala vždy, jde jen o to, v jaké podobě. Tentokrát se ale odehrála se vší parádou, centrem města, s družičkami a za hojné účasti,“ uvedl odborník na církevní historii a farář Arnošt Červinka.
Během komunistické éry se průvod omezoval na nejbližší okolí kostela, pokud vůbec opustil jeho zdi. “Kolikrát se chodilo třeba jen kolem lavic, symbolicky,“ vzpomínal zlínský farář Ivan Fišar.
Dvěma zlínským katolickým farnostem se v neděli podařilo přilákat takový počet lidí, na jaký si troufnou jen největší zdejší akce.
„Pamatuji si takovou slavnost jako dítě,“ vzpomínal jedenaosmdesátiletý Alois Navrátil. „Sestry chodily za družičky, dnes tady mám pravnučku,“ dodal s pýchou v hlase.
Regiony Zlínského kraje patří mezi několik málo v zemi, kde se slavnost hned v počátku 90. let obnovila. Přímo do Zlína se ale slavnost vrátila teprve letos. „Daří se to především na Moravě. V Čechách není věřících tolik,“ podotkl mluvčí Olomouckého arcibiskupství Jiří Gračka. Zlínský kraj však dlouhodobě vede republikový žebříček s počtem věřících lidí.
Slavnost je známá pod několika názvy, zřejmě nejčastější je Boží tělo. Zdůrazňuje přítomnost Ježíše Krista v hostiích a víně a připomíná Poslední večeři. Její tradice sahá až do středověku.
