Několik z nich se totiž nepozorovaně dostalo přes kovové hrazení až na hřiště a hned si to zamířili k hráčům Baníku, kterým začali nadávat a strkat do nich. Nikdo netušil, co udělají, navíc se blížili k tribuně plné domácích příznivců, kteří okamžitě začali řvát a pískat.
Vyhrocenou situaci zachránil antikonfliktní tým a odvedl baníkovce zpátky k jejich sektoru, jednoho z pořadatelů ale od kopance do hlavy už nezachránil. Ukázalo se tak, že bezpečnostní opatření vůbec nebyla přehnaná.
Přitom hrstka ostravských fanoušků vzbuzovala ze začátku spíš posměch. "Tož keří sú ti baníkovci?" ptala se jadrným valašským nářečím svého okolí žena, která se na fotbalu ocitla nejspíš omylem.
"To sú všeci?" divila se za chvilku. Přestože jich bylo jen pár desítek, svým organizovaným povzbuzováním řádně domácí fandy vytáčeli.
Jak utkání gradovalo, zvyšovala se nervozita u hostů a naděje u domácích. "Kurňa, to už mosíme udržat do konca, to nepustíme," ujišťovali se postarší pánové na tribuně.
Asi dva tisíce diváků, kteří kromě tribuny sledovali zápas i z okolních balkonů nebo z vršku u základní školy, se v infarktovém zápasu dočkalo sladkého vítězného konce, ve který před ním věřili jen blázni.
