Tehdy muzeum tvořily dva velké domy přenesené z rožnovského náměstí, radnice a měšťanský Billův dům z poloviny 18. století. O budoucnosti místa však měli dokonale jasno. „Nechceme mrtvé skladiště budov a předmětů, ale živé muzeum, v němž tradice valašské minulosti, svéráz plemene a bydliště lidu jsou udržovány při životě,“ plánoval Bohumír Jaroněk.
Utajená Kniha paměti kraje se plní osobnostmiMá dřevěné desky, listy jsou z ručního papíru a většinu roku ji skrývají v trezoru Valašského muzea v přírodě. Kniha paměti kraje je unikátní dokument, který obsahuje záznamy o výrazných osobnostech Valašska. Momentálně jich je čtyřiačtyřicet a jsou mezi nimi například vynálezce Josef Sousedík, malíř Alois Schneiderka, folklorista Jan Rokyta, podnikatel Arnošt Dadák či řezbář Michal Žitník. Vybrat člověka, který je hodný zápisu není snadné. Navrhnout jej může kdokoliv a skanzen ke každému jménu nechá zpracovat posudek a oponenturu. Potom se sejde „rada starších“, která mezi nimi vybere. Ročně tak přibudou třeba jen dva lidé. Jde o mladou tradici, která vznikla před deseti lety. Celou dobu zůstává kniha skrytá před zraky veřejnosti, poprvé ji lidé uvidí nejdříve při oslavách 100. výročí otevření muzea, tedy v roce 2025. |
Ani o 90 let později se muzeum od jeho představ neodchýlilo. Neustále roste a s ním i počet návštěvníků. Loni jich bylo 263 tisíc a skanzen tak byl druhým nejnavštěvovanějším místem v kraji a jedním z nejvyhledávanějších na Moravě.
„Chceme stavět na tom, co nám odkázali naši zakladatelé, a to být právě živým muzeem,“ podotkl ředitel muzea Jindřich Ondruš.
Současný areál má tři části – Dřevěné městečko, Valašskou dědinu a Mlýnskou dolinu. Pod správu skanzenu navíc patří i Jurkovičovy stavby na Pustevnách a rozhledna nad městem. A plánuje se další růst celého skanzenu.
„Mezi lidmi je pořád velké množství věcí, které stojí za to uchovat,“ řekl historik a ředitel vsetínského archivu Tomáš Baletka.
Nově má vzniknout další poměrně velká část s pracovním názvem Kolibiska. „Budou v ní koliby i se zázemím a samozřejmě ovcemi,“ naznačil Ondruš. Skanzen chce také vybudovat nové depozitáře pro své sbírky.
Ještě předtím se ale do Valašské dědiny přestěhují tři stodoly, které původně patřily k obytným stavením. První z nich už před příští turistickou sezonou. „Hodláme blíže ukázat, že tam chováme zvířata, ovce, krávy, koně, osla nebo drůbež,“ popsal Ondruš.
Role muzea v přírodě je totiž unikátní v tom, že uchovává celá stavení. Jeho pracovníci proto kvůli nim vyrážejí do terénu a hledají vhodnou stavbu. Když ji najdou, začne vyjednávání s majiteli a pak stěhování.
To obnáší rozebrat stavení kousek po kousku, pečlivě vše označit a na novém místě znovu poskládat. Stejně se do muzea dostaly prakticky všechny stavby, postup se za desetiletí nijak výrazně nezměnil.
Starou rožnovskou radnici má zachránit tepelný stan
Naprostá většina z nich jsou přestěhované originály, jen některé se stavěly jako repliky původních budov. Do skanzenu se stěhují i s příběhy a osudy obyvatel. Z nich pak čerpají průvodci pro svá vyprávění před návštěvníky. Autentické jsou i způsoby, jakými se budovy opravují.
Ve skanzenu je například k vidění původní zvedák, s jehož pomocí se dá celá stavba nadzvednout, aby se mohl vyměnit konkrétní shnilý trám.
Některé zásahy jsou ještě unikátnější. Například letos chtějí vyzkoušet takzvaný termostan. Ten zahalí rožnovskou radnici napadenou škůdci. „V termostanu ji ale můžeme zahřát na teplotu, která zničí jak škůdce, tak i jejich larvy,“ popsal Ondruš.
Původní nápad zakladatelů rožnovského muzea v přírodě, tedy že místo musí žít, se odráží také v programu. Historicky první festival Valašský rok se změnil na soubor akcí, jež provází návštěvníky celým rokem.
V nabídce jsou folklorní festivaly, Velikonoce i zimní akce, jako Mikuláš či vánoční jarmark. Dnes a zítra se ve městě konají Rožnovské slavnosti, které se vracejí vždy jednou za dva roky.
Oslavy výročí však zastiňuje loňský požár, který zničil slavnou chatu Libušín na Pustevnách. Nyní už je hotový projekt na její obnovu, na jaře 2016 se může začít stavět.
