„A kde je pan farář, měl přijít,“ rozhlížela se oslavenkyně. Jan Hrudík však nechyběl. „Jsem moc ráda, že jste přišel,“ vítala ho seniorka.
Vzápětí si Anna Máchová připíjela se starostou Zdeňkem Pánkem. „Znám ji řadu let, ale ne jinak než s úsměvem,“ řekl.
Během oslavy ženu doprovázel syn Miroslav a rozhovořil se třeba o tom, jak ráda luští křížovky.
„Problém je jen v tom, že už hůř vidí a slyší, takže to vypadá tak, že na ni hulákám otázky a ona mi říká, co mám napsat. Ví toho pořád hodně, dlouhodobou paměť má výbornou,“ vyprávěl Miroslav Mácha, zatímco maminka s ostatními zpívala „živijó“. A tón dokázala držet déle než ostatní.
Tatínek byl na frontě, maminka byla sama na šest dětí
Život Anny Máchové začal 19. března 1913 v Hlinsku pod Hostýnem. Rodiče tam měli hospodářství a hospodu.
„Tatínek byl na frontě a maminka byla sama se šesti dětmi, takže jsme už jako malí pomáhali na poli. Ale bylo to krásné dětství,“ vyprávěla.
Vznik republiky prožívala jako pětiletá holka. Vystudovala obchodní akademii, vdala se do Bystřice a vychovala dva syny.
„Děti jsem měla tři, děvčátko však nepřežilo porod. Druhý syn zemřel už dospělý, ale velmi brzy,“ vzpomínala.
Volný čas věnovala malování a ochotnickému divadlu. „Největší výtvarné úspěchy jsem měla u alegorických vozů na 1. máje. Malovala jsem na ně kukuřici a krávy,“ smála se.
A právě smích je nejspíš její recept na dlouhý a hlavně naplněný život.
„Ostatním tady zlepšuje náladu, motivuje je k aktivitě, a když přijde někdo nový, přivítá ho a pomáhá mu zvyknout si,“ řekla vedoucí obslužné péče centra pro seniory Jana Světlíková.
