Charakteristická vůně strojové pásky, rytmický zvuk úhozů a hlavně několik desítek nejrůznějších druhů psacích strojů. To vše je součástí ojedinělé výstavy, která se do soboty koná v prostorách Obecního úřadu v Držkové.
Do své sbírky psacích a počítacích strojů nechal nahlédnout Tomáš Kostrhůn ze Zlína. Jednasedmdesátiletý nadšenec se strojům věnuje skoro celý život, ale sbírat je začal až v devadesátých letech.
Na výstavě v Držkové jsou k vidění necelé tři desítky psacích strojů.
„Jsem vyučený opravář kancelářských strojů, a i když jsem tuto profesi nedělal celý život, byla to hodně zajímavá práce,“ říká Kostrhůn, který dodnes umí většinu strojů rozmontovat do posledního šroubku a zase sestavit dohromady.
Jeho řemeslo už dnes příliš lidí neovládá. „Asi budu jeden z posledních, přece jen čas psacích strojů už je nenávratně pryč,“ zamýšlí se.
Když se ale na začátku šedesátých let vyučil, práce měl hodně – psací a účtovací stroje se používaly v kancelářích na úřadech i ve fabrikách.
„Tehdy se používaly nejrůznější značky. U psacích strojů to byly staré americké Remingtony a Underwoody či německé Continentaly. Krásné černé mašiny, jež dnes známe už jen z filmů,“ vypráví.
Postupně je však nahrazovaly modernější typy. Mimo jiné třeba stroje značky Zeta, vyráběné v brněnské Zbrojovce. „To už byly složitější mašinky, skládaly se ze dvou a půl tisíce součástek.“
Očekává, že hodnota psacích strojů poroste
Všechny tyto značky ukazuje výstava a na některých z nich si lidé mohou psaní přímo vyzkoušet. Raritou je i netypický stroj z přelomu 19. a 20. století značky Mignon.
„Píše se na něm tak, že se požadovaný znak nastaví ukazovátkem na speciálním poli a k úhozu se pak používá jen jediná klávesa,“ popisuje Kostrhůn.
Ten svou sbírku nesháněl nijak složitě. Stroje mu buď věnovali známí, nebo je našel vyhozené ve sběrnách.
„Když už je nepotřebovali, lidé je rozbíjeli kladivem. Moje výhoda je, že si je naštěstí dovedu opravit,“ míní sběratel.
„Ale u těch starších typů už to není nic snadného, součástky jsou prakticky nesehnatelné, zkoušel jsem i vyrobit náhradní, ale není to ono.“
Sám tvrdí, že jeho sbírka není, co se týče finanční hodnoty, nijak cenná.
„I stroje z dvacátých či třicátých let se stále ještě sem tam objeví v nějakém inzerátu a prodávají se kolem tisíce korun. Ale myslím si, že jejich hodnota poroste, že budou výjimečnější.“
Výstava v Držkové ukazuje necelých třicet strojů, mezi nimi i staré elektrické či mechanické kalkulačky. Otevřena je v sobotu od 14 do 18 hodin.
